Strach ze smrti

Ten mam aj ja život mam rada až ma mensie problemy kto ma snad každý, ale takisto ako Gabca bola som žena plna energie ktorej stacili aj 4 hodiny spanku a na druhý den bola schopna pracovat bez chyby,pred rokom a pol nastal zlom, z nicoho nic zachvat v praci kedy som nebola schopna ani zdvihnut telefon a vytocit cislo na zachranu, priserný pocit, že zomieram, že sa stracam že nastal moj posledný den, po prichode domov som vycerpanim zaspala, bohužial moje stavy nadalej trvaju a ani antidepresiva mi nezaberaju, neviem co to je, odkial to prislo, preco to prislo, kedy to skonci..najhorsi je stav tej bezmocnosti pride mi zbytocne budovat buducnost ked som fyzicka troska, citim sa cele dni zle a len s velkou namahou zvladam veci, ktore som predtým v pohode robila a pritom život tak miluje, len stale sa bojim že umieram..v 15 nastich som bola presvedena že dlho na tomto svete nebudem, že coskoro umriem, neviem prečo a stale som tu:)Mavate to aj vy?

Předmět: bojím se umřít Autor: lubomír jochman Datum: 13.8. 2005 23:55:36 mám strach z toho,že je to jediná věc v životě,které neuteču,neovlivním ji.Mývám strašný strach a uzkost.Trpí ímto strachem uzkostí i někdo jiný? Předmět: bojím se umřít Autor: Petra Datum: 14.8. 2005 0:09:18 nez ze svoji smrti se bojim smrti rodicu!Nedokazu si predstavit ze uz je nikdy neuvidim, nikdy s nima nepromluvim a nikdy me treba mamka nepohladi po tvari tak jak to vzdycky dela!Je mi z toho obcas moc smutno!!! Předmět: bojím se umřít Autor: Andy Datum: 14.8. 2005 0:50:53 Ja se bojim smrti nečekané a zákeřné-autonehoda, požár, vražda apod nebo rakoviny a tak...V autě mívám, pokud už teda jedu jako spolujezdec, takový strach, až mi bývá zle od žaludku. Vpodstate si přeju, že pokud to má přijít, tak at to příjde ve stáří a přirozenou cestou ve spánku.Treba pri vzpomince na zabery z 11.9., kdy lidi vyskakovali z oken-vybirali si, zda umřou uhořením, nebo skokem-jsem dodnes šokována a nedokážu si to vůbec představit. Předmět: bojím se umřít Autor: Zdeněk Datum: 14.8. 2005 0:57:34 Já mám strach z dlouhé a bolestivé smrti, spojené se ztrátou lidské důstojnosti, kdy budu na obtíž kdekomu, blízcí budou trpět při pohledu na mě. Předmět: bojím se umřít Autor: Eliška Datum: 14.8. 2005 3:00:03 Nedávno to byl rok, co mi umřel tatínek a moc mi chybí, dodnes jsem se z toho nevzpamatovala a čekám, že se probudím ze snu a on tu opět bude! Mám ještě maminku o kterou se bojím - mám jen ji... a malou dceru - která má jen mě a babičku.Zažila jsem tři těžké autonehody, ale vždy jsem vyvázla. Nikdy jsem se smrti nebála - naopak jsem říkávala, že umřu mladá a krásná :) (ironie!). Teď se ale opravdu bojím a to jen kvůli mojí dceři! Co by s ní bylo? Prosím Boha, ať mi dá tolik let, abych mohla dcerku vychovat( má teprve 4 roky!). Také se mi zdává o tom, že umřu při autonehodě - prý jsou to posttraumatické vzpomínky na moje nehody... Mám pocit úzkosti, když jedu v autě jako spolujezdec a s někým se opravdu bojím! Sama jsem řidička, když řídím, problémy nemám - ani ty co vezu (naopak mi tvrdí, že jezdím dobře - mám ráda rychlou, sportovní jízdu, ale bezpečnou!).Nedávno jsem jela i s dcerkou v autobusu MHD a ten řidič byl úplně mimo!!!! Nerespektoval trasu a zastávky mu museli připomínat cestující! Jely jsme až na konečnou a poslední zatáčku jsem se opravdu modlila! Vyšlo mu to na chodník a měla jsem pocit, že jedeme po dvou kolech (-po jedné straně! Bus jich má víc...nevím kolik). Jedna starší paní dokonce sjela ze sedadla... Ale to jsem odbočila. Chci říct, že od narození mojí dcerky se bojím všeho - mám závratě, bojím se letadel, vody, aut, volně pobíhajících psů ... a taky lidí! Všechno jsem dřív házela za hlavu a byla jsem v pohodě - teď se bojím kvůli moji malé princezně všeho!!! A prosím Boha, ať mi dovolí vychovat moji dceru.ANO - BOJÍM SE SMRTI, ALE NE KVŮLI SOBĚ!P.S.: těm co by se chtěli posmívat, nebo mi argumentovat nečím.... Moje dcera opravdu nikoho nemá, jen mě a jednu babičku! Je kouzelná, velmi chytrá, citlivá a závislá na mě! Kdyby se se mnou něco stalo a ona musela jít do "děcáku" - zničilo by jí to! Předmět: bojím se umřít Autor: Jana Datum: 14.8. 2005 22:00:37 Ahoj, jasne ted nikoho nema ale nesmis takhle premyslet nebo se znicis.. pokud se ti nic nestane tak tu snad jeste par let s nama budes a v 18 uz bude dcerka dospela a ne uplne zavisla na tobe. Najde si nakyho fajn chlapa a pak treba najdes klid...Jinak ja mam nejvetsi strach o sveho pritele a o kamarady. Znate to, jezdi hodne autem, delaj extremni sporty, riskujou, perou se ... ja tedy delam taky nebezpecny sport ale mam nak takovy pocit ze o sebe ja se postaram..navic pokud ja bych zemrela, tak trpim min, nez kdyby umrel treba muj pritel...brrr.... I kdyz musim rict ze 2x uz jsem byla v ohrozeni zivota da se rict a v ten moment clovek mysli uplne jinak. V ten moment se vam vubec umrit nechce a dal byste vse za to abyste mohl zit a v ten moment si fakt teprv uvedomite hodnoty zivota a to jak moc se umirani vlastne bojite.

Ahoj,mám podobné stavy. Ak máš chuť, zájdi si na moje stránky, www.hypochonder.bloguje.cz kde som sa snažil ich popísať a tiež som čakal, že niekto poradí. Žia?, beham po doktoroch už viac ako rok a už som zúnfalý. Pridali sa k tomu silné depresie a vážne neviem ako ďalej. Ak na niečo prídeš, daj vedieť. Drž sa

Cesta k poznání,že smrti není se třeba bát,je obvykle dlouhá.Je to možná více strach,že neuvidíme své blízké.Mně velmi pomohly homeopatika,zbavily mě strachu a myslím ještě něco víc.Také Bachovy esence jsou dobrá věc.Konečně je to stejný princip.Přečtěte si zajímavé knihy:Newton-Cesty duší,Učení duší a td.Sice těžká četba,ale zajímavý pohled.Přeji všem radost z každého dne a dobrý start do nového poznávání.

Narození,život,smrt,to je realita všeho živého.Je to naprosto přirozené a mě také dlouho trvalo,než jsem na to přišla.Mnoho starých lidí,kteří trpí nemocemi a bolestmi,by rádi zemřeli a těší se na to,že skončí jejich utrpení.Nechtějte za každou cenu dlouho žít,ale važte si každého dne,kdy vás nic nebolí.

Pro jirku: osobně si spíše myslím, že většinou se zaměňují 2 zcela různé věci - smrt a umírání. A myslím tím hlavně bolestné umírání, kdy člověk ztrácí důstojnost a je v rukou personálu, kterému je je vše jedno. V otázce smrti mám jasno a občas manželce říkám, že pokud nečekaně zemřu, tak ať netruchlí, protože se mi splnilo velké přání. Tím nemyslím zemřít, ale zemřít bez trápení. Co mě ale udivuje, že společnost tuto otázku (důstojného odchodu) téměř neřeší, počet zařízení typu hospic je zoufale málo. Já patřím k lidem, který by byl ochotný nějakou částkou přispívat na provoz takového zařízení s tím, že potom bych tam byl bez problémů umístěn. Ale asi jsem utopista.

Nechapu proc ztracite cas nad takovyma zbytecnyma myslenkama! Zijte ted, mejte se radi, mejte radi ostatni a cely svet. Proste nepripoustejte si negativni myslenky, ovladejte svuj mozek nedejte se ovladat jim. Delejte si kazdy den krasny a kdyz prijde ten cas, ja verim, ze vetsina z nas skonci tam co se nazyva - Raj. Existuje tisicu dukazu, ze Raj je.

To Jirka, opravdu krasný nazor, se kterym se plne ztotoznuji. Navic kazdý rozumny clovek vi, ze ta nase pozemska pout jednou musi skoncit, v tom je ta nejvetsi spravedlnost. Verim v Boha a nestydim se za to. Znam neznabohy, kteri kdyz jde dotuha, padnou nakolena a snazi se o modlitbu, i kdyz ji neumí. Prikladem toho byl i Titanik, kdyz je clovek ve smrtelnem nebezpeci, ke komu se obraci? K Panně Marii a Panu Bohu. Chudak ten, ktery to nedokaze.

hruza, radsi na to nemyslet, nebo je mi z toho na nic:( plati na to jen jedine: uzivat si zivota ted!:)

Nejjednodušší to mají ti, kteří věří v Boha.Proto se k Bohu ke stáru obracejí i zarytí neznabozi. Pro Ty ostatní doporučuji knihu Danny Fürstové "Kontakty s věčností".Její filosofie pomáhá. Př. cituji"Význam svého odchodu ze světa přeceňujeme.Převážně si nevšímáme přitom základního faktu,že nejhorší z životních událostí už máme za sebou.Subjektivně daleko bolestnější a nepříjemnější než smrt je totiž trauma našeho zrození...Přicházíme z věčné Nirvany a ze slasti nežití na svět porodním traumatem.Jsme katapultováni do pozemského života,kde jsme nuceni věčně hledat beztak jen odvary předchozích slastí a v každodenním ponižujícím boji si je znovu a znovu zasluhovat. Málokoho napadne, že když k stáru opouštíme tento svět vracíme se jen tam, kde jsme jednou byli a proto není čeho litovat, čeho se bát.Navíc nám církve slibují, že příkladně vedeným pozemským životem získáme v následném nebytí nazpět ty výsady o které jsme byli právě svým zrozením připraveni..." Hledáme celý život cestu domů, nebo řekněme cestu k Bohu. Kdo jak chce. Je to pořád jedna cesta. Ale hlavně - není se čeho bát v té nádherné nicotě, odkud jsme už jednou přišli. Nejsou to uklidňující myšlenky pro Ty, kteří se smrti bojí?

Předmět: strach ze smrti Autor: vera Datum: 30.12. 2004 23:45:22 ahoj lidi mam prosbu.jsem magor nebo taky nekdo premejslite nekdy o smrti?nekdy me prpadnou prasteny myslenky a premejslym o tom co bude az umru,a domejslym to tak daleko ze jsem schopna se rozbrecet,ze si neumim predstavit ze uz jako nebudu.uz jsem si rikala jestli nemam jit k psychyatrovi a nebo je to normalni ze to cloveka obcas napadne?napiste prosim svuj nazor at vim co je normalni.diky Předmět: strach ze smrti Autor: Bela Datum: 31.12. 2004 15:00:46 Se mnou je to stejne,uplne stejne pocity, bezmoc az plac, pred rokem jsem to prozivala intenzivne a zaobirala se smyslem zivota, spis tedy nesmyslem, nekolikrat denne, nemohla jsem si pomoct, musela jsem na to porad myslet, vecer jsem plakala doma v posteli, nic mne nebavilo. Tohle obdobi jsem prekonala a nyni se mi to stava take dost casto, ale prejdu to a snazim se jit dal, rikam si, alespon dbej o sve zdravi a svych milovanych, at tu jsme co nejdele..mam male mimi, to mi pomohlo myslet na neco jineho, ahoj, Bela. Předmět: strach ze smrti Autor: Johanz Datum: 31.12. 2004 20:19:59 Nač se trápit něčím co stejně nemůžem odvrátit.Strach je přirozený jde jen o to aby se nezvrhl v patologický problém ......řeším to tak že když dostanu strach ze smrti tak si začnu říkat že se na ní těším...A na co se těšíme z toho nemáme strach.Mnoho let bez strachu přeje JOHANZ Předmět: strach ze smrti Autor: Lida Datum: 1.1. 2005 2:56:12 Taky znam ty pocity, i kdyz ted uz nad tim radsi moc nepremyslim. Nedavno jsem si uvedomila, ze kdyz jsem tu nebyla pred mym narozenim, tak me to taky netrapilo. Takze to, ze nejsme jsme uz taky "zazili". Kdyz se nad tim vic zamyslim, je to docela zajimave. Predtim jsem nebyla a to me netrapi a pak zase nebudu, takze to nemuze byt horsi nez predtim. Předmět: strach ze smrti Autor: vera Datum: 1.1. 2005 19:31:38 moc diky za par reakci.tak to jsem rada ze to taky napada par lidi a ne jenom me.belo taky jsem si rikala ze az budu mit mimi tak pro me bude to nejdulezitejsi a nebudu se zabejvat takovejma blbostma..tak mimco zatim naplanuju,tak na to zatim jen nebudu myslet.taky jsem si rikala ze kdybych vedela ze bude nejakej zivot po zivote tak se tolik bat nebudu,jenze to bohuzel nevime nikdo.ale u me je jeste problem ten ze se desne bojim nemoci.jako ze urcite ¨zrovna me nejaka postihne a ja na ni urcite umru uz jako mlada,takze o ty blby smrti premejslim jeste castejc nez je zdravo.no proste magor.tak moc diky za odpovedi. Předmět: strach ze smrti Autor: iv Datum: 14.1. 2005 11:21:23 ahoj vero, neboj se, v září mi zemřela matka, byla sem u toho. předtim sem se toho strašně bála, jak to asi bude vypadat, že bude mít záchvat a třesavku atp., ale proběhlo to naprosto v klidu, zemřela ve spánku (v kómatu). Jen je zajímavý, jak prakticky hned je člověk (?) tuhý a studený. Taky si myslim (po tomhle zážitku) že v okamžiku smrti nejsi sama - a nejde o tvoje okolí které žije - ale že ti "někdo" pomáhá, že je s tebou... kdo, to bohužel nevim. nech se překvapit:-)

Moje nervy..!Chtěli by jste snad žít věčně?TEMPUS FUGIT Modlete se ke svaté Horsvitě.

Předmět: Strach Autor: A Datum: 15.4. 2004 9:02:58 Posledni dobou cca 1 rok mam strasny strach ze smrti. Vzdycky na ni musim myslet, kdyz jdu spat. Predstavuji si, ze uz nikoho blizkeho neuvidim, rodice, pritele a bojim se prazdnoty. Nebo jdu treba z prace a rikam si co kdyby na me neco spadlo, jestli to bude bolet, atd. Tyto uzkostlive vztahy sem mela i drive, ale na cas vzdy odejdou. Sem rada na svete i vdecna, ze me mamka porodila, ale na druhou stranu si rikam za jakou cenu, tzn. vzdyt zase umru. Mam uzkostlive vztahy napr. z toho, ze proti tomu nemuzu bojovat a vubec tuto skutecnost nezmenim, atd. Na jednu stranu mam trosku utechu. Nechodim do kostela, tzn. nejsem vubec nejaka horliva katolicka. Verim, ale ze mozna po smrti, je jakysi zivot, tzn. nase duse se nevytrati. Zajimaly by me Vase nazory na tyto stavy a mozny zivot po smrti. Rada bych, abyste me vsak neobraceli na nejake nabozenstvi a s nim i podobnych nazoru. Dekuji Předmět: Strach Autor: Shamanka Datum: 17.4. 2004 16:08:01 Nemáš důvod mít strach.Prijde to...kazdy zemre..Na druhé strane je to jine než na Zemi, ale ne horsí...Nemuzu Ti víc ríci.Neobracej se na víru, pokud nechces.Jen se nauc milovat.Svet,lidi a hlavne sebe.Na druhé strane nebudes nikdy sama.Ver mi.Preji krasny den Předmět: Strach Autor: Monika26 Datum: 17.4. 2004 18:43:21 V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:- Věříš v život po porodu?- Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.- Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?- To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.- No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká.- Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.- Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu.- No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.- Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?- No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.- Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.- No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout jak zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom... Předmět: Strach Autor: Lukas Datum: 18.4. 2004 5:50:06 Monika26: Moc hezky pribeh, jen je skoda, ze nam materialistum a ateistum tam chybi ta pointa - nehlede na to, co si miminka v brisku mysli, jednoho dne BUDOU POROZENY A BUDOU ZIT :-)Pro A: Uz davno kdysi nekdo mnohem chytrejsi nez ja rekl: "Zij kazdy den tak, jako by byl tvuj posledni". Tak se toho zkus drzet a nemusis litovat, ze az tohle vsechno jednou skonci, ze to skoncilo. Budes totiz vedet, ze si udelala vsechno, co jsi kdy udelat chtela.

Mila Gabca! Nehladajte nikoho, kto sa zaobera reinkarnaciou, nedajte sa klamat, lebo on aj sam seba klame. Obratte sa na ziveho Boha, ktory stvoril cely vesmir i Vas. Ak Ho budete hladat celym srdcom, da sa Vam najst a slubujem vam, ze najdete pokoj v zivote. Preto vam odporucam, aby ste citali Bibliu, lebo som si ista, ze to je Bozie slovo a najdite cloveka (alebo spolocnost), ktoreho autoritou je Bozie slovo - Biblia a nie tradicia.

Já bych zkusil psychologa nebo psychiatra, krerý se zabývá reinkarnací - je to sice jen další způsob možného vyléčení ale větčinou to zabírá (ale opravdu odborníka!!! - je to dost silný nástroj. Př.: Kafka - je asi nejlepší).

Milá Gabčo, myslím, že jste úplně zdravá:-)) a to celé je pouze psachická záležitost, která se jmenuje panická porucha, bohužel při takových stavech, které popisujete, je těžké v té chvíli uvěřit, že to jsou jen nervy a nic víc. já sama, když se mi to děje, se nedokážu přesvědčit, že vlastně o nic nejde... Nikdy nevím, jestli mi opravdu něco není a jestli to jsou opravdu nervy..Zkuste navštívit zde v diskuzním fóru Psycholog.problémy a najděte Panickou poruchu a třeba se dozvíte něco víc co Vám pomůže. Hodně síly a ozvěte se:-)iva

Ahojte vsichni dobry lidicky,chci se s vami podelit s mym zdr.problémem,nebo jak to nazvat.Uz si ani nevzpomenu kdy me zacly otrvovat takove problemy /asi 4 roky/a z normalní zdrave ženské se stala tresouci se troska,stazene hrdlo,na prsou kámen,buseni srdce,nespavost,ze spánky se budim strachem ze uz se nemuzu nadechnout a ze umru.Chodila jsem i psychol, na kinezi beru stridave prasky neurol,lexaurin diazepan ted uz jsem ve stavu ze se cela tresu a taky zapominam ,dost mne boli hlava mivam zavrate.Nevim jak s toho ven, akde se to bere,nastesti jsem se nedala na alkohol jako moje kamaradky,a tem se neda taky se vsim sverit,jinak se mam jak v pohadce hodny manzel,zdrave dve deti luxusni byt,bajecne dovolene a ja ktera jsem nestastna po zdravotni strance.Diky vsem kteri poradi.