Totální endoprotéza kyčle

Petra 30: Já jsem na tom stejně. Autoimunitní onemocnění (SLE) a velké pulsy kortikoidů v roce 2003 a následné užívání až doposud mi způsobily nekrozu obou kyčlí. S návratem do zaměstnání mi to pišlo po třech měsících ideální. Dalo by se i dříve, ale opravdu bych nespěchal. Zdraví je přednější. Řídit jsem mohl po šesti týdnech od operace, ale nedá se vydržet dlouhou dobu sedět. Vždy to chtělo střídat s chozením, ležením, cvičením. Navíc pokud máte takové onemocnění, je tu vždy, bohužel, i možnost komplikací po operaci. Já měl u první operace naprosto ideální průběh, ale u druhé se mi operací autoimunitní onemocnění rozjelo a já měl snad všechny možné komplikace (popisoval jsem to tu někdy v listopadu 2008) a nakonec z toho bylo osm měsíců neschopenky a invalidní důchod, naštěstí částečný s návratem do zaměstnání. To se naplánovat nedá. Zdraví máme jen jedno a rozhodně ho řadím nad nějaký stres a hnaní se do práce.

Aleno,
děkuji za podporu....Petro,
já beru také bohužel spoustu léků, vč. kortikoidů (byť jen na astma) a hojení to nikterak nepřekáží. Když má člověk více zdravotních potíží, tak proč se alespoň jedné z nich nezbavit, když je to možné...a zejména pokud jde o bolesti, které postupně člověka vyřadí z normálního života...

Aleno,
děkuji za podporu. Vidíte, to mě nenapadlo :-), že se to všechno bude pravděpodobně lépe hojit, nevím, do jaké míry mi budou veškeré hojení brzdit léky - mám i imunosupresiva, kortikoidy... No uvidíme.
S prací máte samozřejmě pravdu - poslední rok jsem jela dost nadoraz, nemohla jsem už skoro chodit, bolesti, zkrátka nekroza; a jela jsem pořád na plný plyn.. No, budu to muset všechno ještě zvážit, a případně si vše nachystat tak, aby to jelo dál i beze mě :-).
mějte se hezky, a přeju úspěšný návrat do normálu :-)
Petra

Aleno,
je to opravdu...Petro,
práce je sice důležitá, ale zase na straně druhé, když není člověk zdráv, tak jde o to, jak dlouho je možné to zvládnout na plný výkon. Vy jste mladá, tak si myslím, že byste operaci, resp. tu dobu po ní zvládla daleko snadněji a rychleji než my starší. Nechci Vás k ničemu nabádat, sama musíte vědět, co jste schopna ještě vydržet. Já sama jsem vydržela téměř nemožné, ale po těch dvou operacích jsem se - bez přehánění - znovu narodila. Tak držím palce a také se mějte co nejlépe.

Aleno,
je to opravdu těžké, až teď mi to dochází, co všechno tento zákrok obnáší, a zvlášť s rostoucím věkem. Držím vám moc palce, abyste to zvládla, těch lázní je škoda.No, já teď většinu věcí také deleguji přes počítač na dálku, ale něco moc nejde - tam musí být osobní kontakt. A navíc se nikdo netváří moc dobře na to, že chodím teď všude s berlemi. Narazila jsem už na některé kolegy v práci... to jsem si naštěstí pro tentokrát obhájila, ale zdaleko to ještě neskončilo.
No, každopádně udělám maximum pro to, abych si práci udržela. mějte se co nejlépe, Petra.

máte svatou pravdu, Aleno,...Petro,
když píšete o práci, tak to Vás naprosto chápu. U Vás to souvisí s nemocí, u mne s věkem. Já kvůli práci nepojedu do lázní a protože také mohu pracovat z domova (už během svých potíží jsem to dělala), brzy s neschopenkou skončím. Kdybych musela ale dojíždět do kanceláře a být tam od... do..., tak to bych hned tak nezvládla.

máte svatou pravdu, Aleno, člověk se na to musí dívat z té lepší stránky, alespoň si konečně odpočinu, za poslední čtyři roky jsem na to vůbec neměla čas, a to mám poměrně závažné autoimunní onemocnění a dost jsem riskovala. Taky mi můj ortoped řekl, že můžu být ráda, že to jsou klouby, a ne orgány, které by v případě aktivace nemoci mohly být také napadeny.
Spíš se bojím o práci, a hlavně to, jak to celé udržet v chodu. Příští rok v srpnu mi navíc vyprší smlouva, tak se docela bojím, že přijdu o práci. Mám krásnou práci, ideální k mé nemoci.. kdybych byla zdravá, tak to tak neřeším, práci bych si vždycky našla, ale s tou imunitou musím mít klidnou práci, kde si můžu odpočinout dle potřeby. no,budu to muset nějak vymyslet.
držím vám všem palce.

díky všem za odpovědi, asi...Petro,
ony ty 3 měsíce zase nejsou až tak dlouhá doba, protože kromě předoperačních vyšetření (plus příp. přeléčení) a autotrasfuze si musí člověk ještě zařídit všechno možné od zdravotních záležitostí (např. prev. prohlídky) přes domácnost až po úřední věci, aby měl po operaci 2-3 měsíce od všeho klid na rekonvalescenci. Já toho měla tedy plné zuby a to mi hodně pomáhal manžel už jen tím, že mě všude vozil, protože jsem nemohla chodit. Skoro jsem občas při tom fofru zapomínala i na strach, který mě nakonec opustil až v nemocnici.

ALI, naprosto s vámi...Majlo,
já to mám také z té Sosnovy příručky a navíc mi to říkal i můj rehabiliťák v nemocnici. Ten mi říkal, že pokud mi to nejde, ať toho raději nechám, protože bych si mohla i ublížit. Můj operatér je ale tak velkým příznivcem rotopedu, že jsem ho nechala po té minulé operaci v "klidu", že na něm jezdím, ač mi to nešlo a nejezdila. Ostatní cviky jsem ale dělala poctivě a absence rotopedu se ve výsledku ani trochu neprojevila. Já si myslím, že každý ať dělá, co zvládá a jak mu vyhovuje, vždyť nikdo z nás nechce zůstat nepohyblivý, všichni se chceme vrátit zpátky do normálního života.

díky všem za odpovědi, asi se to vážně nemá uspěchat, a minimálně ty tři měsíce to opravdu vydržet... no, uvidíme. Ale třeba se mi tu endoprotézu podaří ještě na čas odložit, začínám mít obě nekrotické kyčle, a i když jsem drobná, malá, tak to jde docela rychle.
Pravda, mám autoimunní onemocnění, a kortikoidy (i když velmi malé dávky) a to asi dělá svoje. tak vám tady přeji všem brzké zhojení a návrat do normálního života. je to opravdu hodně náročné a je fajn, že je tu taková příjemná dískuze.

Mě je 35 a na operaci jsem...2-3 měsíci ... vypnula se mi numerická klávesnice :o)

Mě je 35 a na operaci jsem byla, jak jsem psala 5.3. a teď, po 3 měsících nastupuji znovu do práce. Mám doma malé dítě, takže zvládání všeho co se kolem něj toší byla moje rehabilitace.Je pravda, že těch 14 dní po operaci jsem se cítila bídně, ale po měsíci jsem už začala řídit auto - samozřejmě jen cestu od našeho baráku do školy, dál jsem si zatím netroufala, cvičení doma, pak jízda na kole, plavání a od půlky dubna se cítím docela fajn. Je pravda, že každý se cítí jinak a kdybych si nebyla jistá, že to sezení v práci zvládnu - samozřejmě s "procházkami" na kávu nebo se projít jen do vedlejší kanceláře..., tak bych do práce nešla.Ale doktor mě dnes prohlédl, díval se na RTG a dovolil mi to. Samozřejmě, že vím, že tenhle kloub je jen "náhradní" a že to už nikdy nebude jako s tím pravým, ale snažím se dávat si pozor a řekl mi, že když se cítím na to, vrátit se do práce, že mohu...Ale určitě počítejte alespoň se - měsíci doma...To jsem fakt neuspěchala (/mám pocit)

ALI, naprosto s vámi souhlasím, také jsem četla Sosnovu příručku a osobně podle zkušeností je z rotopedu pěkně otlačený zadek a procvičovat se dá i jinak na zemi. Já to nepřeháním, na kolo se těším, ale to už bude i o tom kochání se z okolí.

Ženský, gratuluji, že Vám...Helčo,
tu první operovanou nohu se snažím opatrovat, jak nejlépe mohu,navíc se sama ozve, když už toho je na ni moc, a to různými nepříjemnými tlaky v okolí kloubu, které přejdou do bolesti v kříži. A to hned všeho nechám a sednu si. Operace šly dost brzy po sobě, ale nedalo se nic dělat, klouby už byly nekrotické. A to jsem operace opravdu neodkládala, naopak mě ortopéd od nich zrazoval, že prý jsem ještě mladá, pak to ale šlo po 2 letech trápení ráz na ráz.
S rotopedem jsem měla také potíže, i když jsem vyššího vzrůstu. Před operací jsem na něj nevlezla vůbec. A ani bych ten rotoped nepřeceňovala, je spousta jiných cvičení. Po první operaci mi to nešlo kvůli druhé bolavé noze, tak jsem nejezdila a stejně jsem byla chválena, jak mám nohu dobře rozcvičenou a připravenou ná zátěž po druhé operaci. Navíc někteří lékaři (např. MUDr. Sosna z FN Motol, věhlasný ortopéd) z rotopedu po TEP kyčle moc velkou radost nemají a preferují jiné aktivity.

HELČA, VÁM UŽ SE TO BLÍŽÍ, KDY JDETE NA TU OPERACI?

HELČA, nebojte v Jevíčku vás to naučí a nebojte se ptát

PETRO, právě pro, že jste ještě tak mladá nespěchejte a nic neurychlujte, bude to stále jen NÁHRADA KYČLE a musí vám vydržet co nejdéle. můžu vás ubezpečit, že práce není vše a až nebudete opravdu moct, nikdo Vám nic nedá a neodpustí. Uřčitě 3 měsíce budete mít berle od nich bolí ruce, záda, nevím, jste mladá ale já toho mám dost. Cestování v prvních třech měsících se vůbec zakazuje, já jezdím jen 2-3 km na rehabku a podloženým zadkem se necítím tak jistá, když ovládám spojku. Dejte na doktory, je to Vaše zdraví

Péťo, jak jste se Vy vypořádal s tou kalcifikací? Našel jste lékaře, který by Vám poradil? Jaký typ endoprotézy Vy vlastně máte?

Ženský, gratuluji, že Vám všem ty kontroly tak dobře dopadají, to je povzbuzující. Aleno, jak se vypořádává ta první operovaná noha s tím, že po celkem krátké době od operace musí "pracovat" za obě? Zvládáte to bez problémů?

Yvono, já jsem sice ještě před operací, ale mám problém se na rotoped vyškrábat už teď. Někde jste psala, že jste menšího vzrůstu, to já taky a to je asi problém. Já ani tu "zdravější" nohu nemůžu přes ten střed přehodit, aniž bych ji nemusela různě zkroutit a vytočit. Vůbec nevím, jak se lze do něj vsoukat nejdřív zdravou, když na operované se stát nesmí. Snad pojedu do Jevíčka, tak spoléhám, že mě to tam pak naučí. Při šlapání si také zkouším hlídat úhel a jsem na tom stejně jako vy. Když mám sedlo výš, nedostanu na zem, a když je níž, tak je úhel víc, než 90 stupňů. Možná ti vyšší lidé tenhle problém nemají.