Trapasy,trapásky,trapásečky:)Podělte se o ně:)

Díky za pobavení, jedla jsem namazanej chleba a mám ho spíš víc na zemi než v žaludku. Každou chvíli jsem vyprskla smíchy :-)).No mě se stalo trapasů taky požehnaně. A hlavně mýmu klukovi. Jednou jsme šli po městě a najednou vidim svatba. A kdo se to nevdával? moje sousedka. Zašli jsme na chvilku a protože můj přítel byl chudej vysokoškolák, hned využil situaci....jídlo a hlavně pití. Já mu řikala: "Nechlastej tu vodku s pivem, venku je horko bude ti blbě". Asi po 2 hoďkách jsme jeli domů - tramvají. A samozřejmě se mu chtělo zvracet mezi zastávkama. Seděli jsme někde uprostřed vozu a on: "Hele já to nevydržim" otevřel okýnko a už káča lítala. Ty lidi co seděli za námi udělali tělem úhybný manévr (:-D zbytečně, bylo tam přece sklo ale pobavilo mě to). Na první zastávce jsme vystoupili. Seděli jsme na tam asi hodinu. Zvracel ještě asi 5x. Pak jsme se rozchechtali, protože jsme viděli tramvaj a já pronesla: "Hele, to je ta tvoje", byla totálně zeblitá od prostředka až ke konci, chudáci pasažéři.Další se stal taky jemu a zase v tramvaji. Chtělo se mu na velkou, tu řídkou, bůh ví co zase zadarmo sežral. Opět nestíhal a podělal se v tramvaji. Na další zastávce ve městě vystoupil a utíkal naproti do obchoďáku na záchod. Domu přišel pěšky na ostro a bez ponožek s tim, že slipy byly KO a ponožkama se utřel. Na ten dárek co jim v obchoďáku zanechal v koši asi chudinky uklízečky nezapomenou :-D.A jeden muj. Byla jsem se seznámit s rodinou mýho přítele (toho čuňase :-D). Napoprvé přece musím udělat dojem že jo. Jenže k obědu byla čočka a pečený maso (pro mě nejvražednější kombinace). Jenže řekněte že tohle nemůžete, protože po tom prdíte a máte sračku. Asi po hodině jsem litovala že jsem ten talíř vypucovala ("to se Vám fakt povedlo, moc dobrý"). Odešla jsem do pokoje, protože záchod byl obsazenej tim mym (jemu je ten hajzl souzenej :-)). Otevřela jsem okno a uprdla se, protože se mi už všechno kroutilo. No uprdla, spíš usrala, byl to zákeřňák tichej. V tu chvíli dorazila "tchýně" si se mnou vážně popovídat. Měla jsem na sobě kalhoty, tak i v nich se to ještě drželo. Na jejím obličeji bylo vidět jak je zaskočená, ale přišla se slovy že chce pokecat tak neodešla a útrpně tam u mě seděla. Ten smrad by totiž položil i vola :-D i já měla co dělat. Takhle trapně mi v životě ještěnebylo.A z minulýho týdne taky jeden. Jezdim často a dost daleko autem. Když mě čeká dlouhá jízda, nejezdím v botech na vysokym podpadku, ale přezouvám se do pohodlnějších. Potřebovala jsem natankovat a měla na sobě černej kostým. Když jsem tankovala tak se u pumpy všichni pochechtávali. Usmála jsem se taky (já debil). Asi si dokážete představit jak jsem vypadala, kostým, aktovka a bílý botasky. I za kasou se všichni usmívali. Došlo mi to až když jsem nasedla zpátky do auta a podívala se dolů :-)).

Tak todle jsem si fakt nevymyslela-to vis, ze mi bylo trapne, ale dneska se tomu směju, jenze jsem byla naivka a neumela se ohradit. Jo, vlastne ta doktorka mi rekla, ze se to ti medici musi na nekom naucit-Fakultni nemocnice je fakultni nemocnice.Spis mi prislo, ze se ta doktorka snazila byt pred tema medikama za kazdou cenu vtipna.

No Andy trapas,spíš pěkný ponížení. Nevim jestli sis to nevymyslela ale divim se ti žes na tohle vůbec přistoupila. Ono totiž při lékařském vyšetření tě ze zákona kromě doktora nesmí nikdo očumovat a znát tvůj zdravotní stav pokud si to nepřeješ. Já bych jí okamžitě seřvala že nejsem pokusnej králík,ať si tohle zkoušej na mrtvolách. To je k neuvěření co si některý lidi nechaj líbit.

MAM JEDEN OPRAVDU UZASNY TRAPAS!-bylo to na jare 1997, tahlo mi na jednadvacet a zacly mne zlobit hemoroidy. Svoji obvodni lekarkou jsem byla odeslana do zdejsi fakultni nemocnice s tim, ze se mi tam na to podivaji. Uz po ceste jsem si rikala, ze nesmim vlézt do ordinace k chlapovi, ze pokud to pujde, musim se dostat k doktorce. V cekarne jsem pak zjistila, ze ordinují dva lekaři a jedna doktorka. U doktoru se pacienti stridali celkem rychle a od doktorky porad nikdo nevychazel, v dobré víře jsem poustela i pacienty, kteri prichazeli po mne se slovy, ze jdu k pani doktorce. Po asi hodine cekani se konecne otevrely dvere a pani doktorka mne pozvala dovnitr. V kabince jsem si odlozila, do ordinace jsem vstupovala pouze v halence do pasu, dole nic. A ted prisel muj šok-predstavte si proste ordinaci, uprostred takove to lehatko, dva metry za lehatkem psaci stul, za nim sedi doktorka duchodoveho veku a za ní asi tak 15 mladych mediků v půlkruhu!!! Povel znel jasne- kleknete si na stul a vystrcte na nas zadek, at se vam na ty hemoroidy podivame. V polomdlobach a ruda až za ušima jsem udelala co po mne chteli a doktorka zavelela- pristoupime bliz k pacientce-a podala nekteremu z tech mediku ukazovatko a rekla mu at ukazuje a popisuje co vidí. To uz mi hučelo v uších a myslela jsem, že omdlím. Pote co všichni tak po 10 minutach zhodnotili situaci a navrhli co dál, jsem slezla se stolu a doktorka mne jeste zpovidala a presvedcovala, at si to necham operativne nejak odstranit. To si medici stacili jeste prohlidnout meho bobra a ja jen vim, ze jsem rekla, ze od nich uz nic nechci a utekla jsem a uz mne tam nikdy nikdo nevidel. Ten vecer jsem se poradne ožrala, jinak bych to asi nerozchodila :-)))

tak já se taky přiznám s pády ze židlí :-)Teď je mi 29 a žiju dosti usedle, ale ve 20 jsem docela "pařila", :-), nicméně jsem se vždy snažila o důstojnost, protože opilá ženská je hnusná. 1. S kamarádkou jsme byli ve vinárně a byli tam takové malé nízké židličky, myslím, že se tomu říká taburet. Po pár skleničkách vína už jsem byla dosti veselá, rozsypala jsem i nějaké peníze, pro které jsem se shýbala a NAJEDNOU se neskutečně rychle přiblížila zem :-) Prostě jsem se opilecky zřítila a vůbec netušila jak, barman přispěchal a já začala blábolit, že tam hledám ty peníze..No bylo mi trapně,bylo evidentní, že jsem připitá :-)2. Opět s kamarádkou a nějakým klukem, v nějakém baru na horách, kolem 4 ráno už tam bylo jen asi deset lidí. Nenávidím barové stoličky, jsem mrňavá, špatně se mi na ně leze, nemám kam dát nohy atd. V tomto případě jsem byla pro lepší rovnováhu (nekymácela jsem se tam opilostí, tentokrát ne :-)) opřela o topení, podjelo mi to, já se skácela ne zem a s rachotem se následně na mě skácela stolička :-) K mému potěšení se dotyčný, co nám dělal společnost, ke mě vrhnul a staral se, jestli jsem ok. Ovšem otočilo se na mě všech těch 10 párů očí :-))Bylo mi stydno hrozně moc v obou případech, protože já jsem zkrátka "slušná dívka". A někdy mi to chybí, někam vyrazit a odvázat se...

Byla jsem čerstvě zamilovaná a dali jsme si rande na nějakém kulturním podujetí. K sezení byly obyčejné židle.Přišla jsem jako vždy na poslední chvíli , kdy už všichni vzorně a s napětím čekali na začátek. Kvapně jsem se posadila vedle své lásky a hned se také skymácela se stoličkou na zem. Připadala jsem si jako předskokan. Ale aspoň se lidi bavili. Zrovna na mně čekala jediná pokazená židle a já si dodnes nepamatuju, co za vystoupení to vlastně bylo.

Dcery byly male a chtely se jet koupat do mesta do kryteho bazenu.Ja,oblecena v desnych leginach a silene zlute mikyne s bilou plachetnici jsem je tam spolu s manzelem vezla.Zjistili jsme,ze nema cenu vracet se domu a ze na ne pockame v tamni docela honosne kavarne.Objednali jsme si kafe a najednou ve dverich Karel Hermanek.Manzel mi ho ukazuje a ja na to,to si pletes,to neni Hermanek,to je jeden muj znamy,on je mu desne podobnej, a uz volam Karle,Karle - shodou okolnosti se muj znamy takto jmenuje.Pan Hermanek na me koukne a ja na nej, pojd sem.Jde,ahoj Karle ja na nej, on na me dobry den.No Karle,copak me nepoznavas?On krouti hlavou,ze ne.Ja na nej,no Karle,ja jsem Ivana,ne,nezlobte se,opravdu vas neznam.No Karle,vzdyt se prece zname od Franty H.Nezlobte se,neznam zadneho Frantu H.V ten moment mi doslo,ze to je opravdu herec Hermanek: a tak jsme tento trapas dokoncila slovy- nezlobte se,ja si vas s nekym spletla.A pane boze,on si sedl vedle me a dal si pivo.Tak rychle jsem jeste nikdy od nikud neutekla.

Sef me jednou poveril,abych mu zajistila vymenu rozbiteho telefonniho aparatu za novy.Zavolala jsem na Telecom a zacala vyjednavat onu vymenu.Najednou dotaz: je telefon samostatny? Ne,ja na to, na stole s nim jeste lezi sesivacka a derovacka.Ten den jsem u onoho pracovnika byla za uplneho blbce.

Jirko, to je teda sila!!! kolik ti je?Matt a Dan, taky hezky, mate schodnej zpusob psani, co takhle fejetony do novin?Ja taky prihodim svy trapasy, moje se sestavaj predevsim ze "zachodovejch"Asi v prvni nebo druhy tride jsem si o vyucovani tak usrala, ze me ucitelka vyhodila ven ze tridy. Ja to fakt neudelala naschval, nedostala jsem od prdu zadny varovani. V dnesni dobe, ani na zachode si nevrznu, pokud je nekdo za dverma. K my obvykly smule, vzdycky, kdyz potrebuju pracovat na mise, vzdycky se najde nekdo na druhy strane dveri nervozne podupavajici, takze muj prdovy zivot neni zdaleka tak aktivni jako za mlada v prvni tride.Pred dvema lety, za mych studii v Damasku v Syrii jsme se s pritelem (lokalem) rozhodli, za parneho 50-ti stupnoveho leta, ze se pojede do Lattakie k mori. Lattakie je asi 4 hodiny autobusem od Damasku a ve prostred v Homsu (asi 2 hod) zastavka na zachod. Ja mam strasne rada melouny tak jsem se jimi ladovala uz od rana, a asi v 1 hodinu v noci jsme se odebrali na zastavku narodniho autobusu. Jelikoz autobus do Lattakie jezdi kazdou hodinu, ale my jsme ho samozrejme zmeskali, museli jsme cekat do 2 hodin rano. Myho pritele samozrejme nenapadlo nic chytrejsiho, nez vylezt nahoru do restyky a dat s neco k piti!!! obednal pro kazdyho litr tekutin, abysme si zkratili cekani. Ja vypila jen pulku, on to za me dojel, dosla jsem si chytre na zachod v restauraci, kde jeste chteli zaplatit, coz jsem britce odmitla.Nasedli jsme do autobusu a ani jsme se neodlepili z nastupiste a ja uz zacala citit, jak zase musim bezet na zachod!Zvazovala jsem moznost, jestli nemam skocit do nake skviry mezi barakama a udelat to tam, ale pak jsem si uvedomila, Syrie neni jako Cechy a asi by to byla Sodoma Gomora pro zdejsi narod videt mou bilou nahou prdel.Vyjeli jsme z Damasku a ja uz po hodine svirala nafoukly bricho a snazila se najit polohu, ve ktery bych necitila muj skoro se protrhajici mechyr. Po dalsi pulhodine (to uz mame hodinu a pul) jsem krecemi nevedela jak sedet a citila paleni v mocovych cestach a jak se neco jakoby dere ven. Rikala jsem si, jeste 20 minut a budeme na prestavce, ale kdo mi tam zaruci, ze se mi dostane privilegia pouzit hajzlik jako prvni? Abych jim tu porcelanovou diru do zeme tim tlakem nerozbila! Sedela jsem hned za ridicem a s tim, ze uz to opravdu vyteka ven, jsem pozadala pritele, aby dal ridici ultimatum: bud se mu vycuram za krk, nebo mi zastavi!Cela jsem se potila a kroutila a nepamatovala jsem si horsi bolest a potrebu na zachod v celym zivote.Ridic diky Bohu zastavil a cele osazenstvo autobusu zvedave nacumovalo co se jako deje. Ja, jedina cizinka v autobuse, jsem neunikla jejich ostrazitym zrakum, vsichni si suskali, ze se kvuli me stavi autobus, hned pred Homsem, nasi zastavkou..."jdu blejt..." snazila jsem se to zachranit, ale pritel mi hned udelal radost: " kdybys blila, tak ti jen daj pytlik a autobus by nestavel...neboj, vsem je jasny o co jde, trapasu neuniknes".Z celeho srdce jsem mu podekovala a skoro vykopla dvere autobusu. Pristala jsem na silnici, ale nevidela jsem nikde zadny krovi, neco, kde bych se mohla schovat. Diky Bohu byla jeste tma, ale to neodradilo Syrany v autobuse, kteri se prilepili na okna a sledovali deni venku.Pritel me tahl nakym raselinistem v poli asi 30 m od autobusu a postavil se predeme. Ja jsem se dala do prace a on asi po 5 minutach vysetroval jak jsem s tim daleko "uz jses, ne?" jeste ne a divila jsem se, ze to nema konec. Ridic cekal, nez jsem se prez bodlaci protlacila zpatky k autobusu a snazila si vlasy chranit oblicej. Uz tak jsem svymu narodu urizla peknou ostudu, jeste se nemusi obevit muj ksicht v novinach s titulkem, ze cizinci jsou tak slabi, ze neudrzej moc 10 minut...a skutecne, za 10 minut jsme prijeli na nadrazi v Homsu s luxusnim socialnim zarizenim. Samozrejme jsem neodolala a dosla si znova. Ted meli vsichni sanci si me v tom svetle prohlednout lip. Kdyz jsme dorazili do Lattakie, vyhnala jsem se ven z autobusu jako prvni a cestou jsem se ujistovala, ze pisek bezpecne smazava moje stopy.Jedna vec mi neunikla, a to, ze muj pritel do sebe naladoval prinejmensim tolik tekutin jako ja, ale na hajzlik si nedosel. Vysvetlil mi to tim, ze diky rozsahlemu chlastani piva se mu mechyr naucil na usporny zpusob vylucovani. Ale on taky ma o trapasy postarano. Jednou se mu stalo, ze jel v napraskanym autobusu kamsi v jeho rodnem Damasku a najednou se mu chtelo usrat. Naplanoval si, ze to pusti pomaloucku, prdecek po prdecku, aby nikdo nic neslysel, a akorat pak bude smradek, ale to se da svalit na nekoho jineho...jak tak chtel zacit s tou operaci, trosku uvolnil svaly a najednou se ozvala delova rana a vyvalil se slzny plyn. Skoro se posral. Vsichni kolem neho se vyhruzne divali jeho smerem a on nasadil oblicej, jako ze nevi vo co de...najednou autobus zdaleka nebyl tak napraskanej a dokonce si sednul!

Tento trapas co považuji za můj největší se mně stal minulý týden. Byl jsem ve městě něco zhánět načež se mi silně začalo chtít na WC, na velkou.To bylo v době kdy jsem již musel honem na autobus aby mi neujel a já nemusel čekat do večera na další.Pospíchal jsem tedy na autobusové nádraží které bylo plné lidí.Tam jsem na WC již nemohl Jelikož by mě autobus mohl ujet.No a stalo se to! Těsně před příjezdem autobusu jsem to již neudržel a notně se pokadil.Ale nejen to!Jelikož se mně již chtělo i notně čurat,řádně jsem se při tom i počural.Ráno byla zima takže jsem na sobě měl i tlusté punčocháče které rád nosím.A jak se mi to stalo před těmi všemi lidmi tak jsem už jen vnímal jak mám plné kalhoty a jak mi stíká moč po nohách, po těch punčocháčích,až na zem kde se hned udělala pořádná loužička.Nevěděl jsem co mám dělat a byl jsem z toho celý zkoprnělý.Načež autobus hned na to přijel a já neměl čas na rozmyšlenou.Tak jsem nastoupil.Všeci se po mně dívali a já jan čekal kdy mně co kdo řekne. Přitom jsem se nikomu neodvážil ani podívat do očí.Po cestě z autobusu jsem ještě musel přez půl dědiny kde jsem ještě potkával další lidi a já z hrůzou čekal kdo mně osloví.Až na druhý den mě oslovilo pár lidí co mě vydělo které jsem tam přehlídl a ptali se mně co se mně stalo,že jsem se počural.A já myslel,že se hanbou propadnu a byl jsem rudý až za ušima. Máte taky nějakou podobnou příhodu? Nestyďte se a napište!

Davide moc hezký:)))))Jo jo,právě děti bývají často viníky různých trapasů.Zřejmě to zapřičiňuje jejich bezprostřednost.Díky za další příspěvek.

V dětství jsem byl hrozný knihomol a všechno co jsem ještě neznal mě hrozně přitahovalo. Asi v 7. třídě jsem objevil doma knížku o sexu a přečetl jsem ji jedním dechem. Objevil jsem spoustu nových poznatků a zároveň odborných latinských termínů, což se mi stalo osudným. Ve stejné době jsem totiž hltal i další knihu, pojednávájící o počátcích života na zemi a o mikrobiologii - další záplava nových slov. Když pak učitel při přírodopise vyprávěl o buňkách a o tom že jsou to nejmenší částečky živé hmoty, chtěl jsem uplatnit svoje nově nabyté znalosti a podotknout že buňky se dále dělí na organely, jenže v ten okamžik se mi dva podobné latinské termíny jaksi popletly a já vyřkl větu: "Ale co třeba orgasmus ?". Přál bych vám vidět ten zděšený výraz v obličeji učitele a slyšet jeho blekotání. Nechci ani domýšlet co se mu honilo hlavou, mě ten omyl došel až mnohem později.

Acnelka-L:Však to taky nejsou trapasy, ale úsměvné historky. :-)Jana: Děkujeme za podporu!Dan:Pěkné příběhy, jen co je pravda!Ten příběh s "měsíčky" mi metodou volných asociací připomněl jeden mírný intimní karambol (cca 20 let věku):Často se mi tehdy stávalo, že když jsem byl poněkud zdravotně nakřáplý (rýma...), spouštěla se mi zničehonic z nosu krev. Jednou se mi to stalo zrovna ve chvíli, kdy jsem zabořil svůj obličej do partnerčina klínu, když jsem pak zvedl hlavu, a partnerka byla v šoku, páč se lekla, že má menstruaci a ani o tom, neví.Musel jsem si tehdy ponořit lokty do ledové vody a vycpat nos vatou, abych to krvácení zastavil. Na druhou stranu, aspoň jsem tehdá zjistil, co je to vlastně "přerušovaná soulož". :-))Dlužno dodat, že se mi totéž jednou přihodilo při zkoušce na VŠ, kdy dokonce pár kapek krve znečistilo pracovnu paní profesorky, ale dopadlo to výtečně, neboť se mi tím podařilo vyvolat v ní mateřské pudy, takže zatímco do té doby kladla poměrně drsné všetečné otázky, po tomto incidentu se začala ke mně chovat jako beránek. :-)

Oba hoši máte jedničku s hvězdičkou- parádní - moc jsem se nasmála , díky:-) A PŘEJI HEZKÝ DEN

Před pár lety, bylo mi asi 22, jsem byla na prvním rodinném nedělním obědu u rodičů mého tehdejšího přítele. Jeho maminka byla taková dámička a já byla z nervozity tak zblbá, že jsem popadla místo maggi flašku vody a začala ji lít do polévky :) V životě nezapomenu na ten její zděšený výraz :o)

Teda vy mě bavíte:)))))))))))Takhle upřímně a od srdíčka sem se dlouho nezasmála:))))))))Moc díky

Intimní trapasy

Já sám jsem se k pornu dostal poprvé v patnácti (ještě na devítce). Táta byl vášnivý filmový amatér (tedy klasická kamera na film 8mm) a jednou jsem v jeho skříni objevil několik filmů s černobílým pornem (podle oblečení aktérů asi dost staré, tak 50-tá léta). Pochopitelně jsem si je ihned promítl (byly to takové patnáctiminutovky

Hej Matte,nepsal si náhodou v tvém prvním příspěvku,že máš hroší kůži a že si nepamatuješ na žádný trapas?:)A nakonec tady máš nejvíc příspěvků:)Já sama si na žádný nemůžu vzpomenout a to je mi 20:)Já totiž málo co beru za trapas,prostě když už se něco stane,nasadím úsměv a od srdce se zasměju(tím bylo myšleno,když se něco stane mě):)

A protože mám dnes nějak nebezpečně mnoho volného času, přidávám další jednu historku, která se mi přihodila před rokem na horách.Přemísťovali jsme se s naší bandou z jedné hospody do music clubu, přičemž ovšem chodník byl pokryt ledem a člověk měl co dělat, aby se udržel na nohou. Když jsme se konečně doklouzali ke vstupem brance dotyčného klubu, vycházela z ní právě nějaká slečna s klukem. Ze zvyku jsem ji pohlédl do obličeje a to jsem neměl dělat, poněvadž měla tak krásný kukuč, že jsem na pár okamžiků přestal dávat pozor na zledovatělý chodník a měl jsem oči jen pro ni. Pochopitelně mi uklouzla noha a přistál jsem jí přímo u nohou.Situaci se mi ovšem podařilo "zachránit" pohotovým a patřičně divadelně proneseným výrokem:"Ach, před vaší krásou já na zem se kácím a dech svůj ztrácím!"Načež ona dívka dostala záchvat smíchu a dokonce mi ochotně asistovala při mém toporném úsilí získat zpět pevnou půdu pod nohama. :-))Hm, a koukám, že opět nejde o trapas, ale o "úsměvnou historku z natáčení"! :-))