Trapasy,trapásky,trapásečky:)Podělte se o ně:)

Lenko, fakt je mi Tě líto (to není ironie), to je vážně trapas jak Brno. No, ale taky jeden přihodím. Stal se mi tak před třemi týdny.
Dělali jsme novou kuchyň a předělávali s ní i půlku bytu. Se dvěma malými dětmi je to věc velmi náročná, kdo nezažil, nepochopí. Já jsem navíc takový srdcař, že podobné akce hrozně prožívám, chci mít všechno hned a dokonale provedené a pokud možno i za málo peněz, a pořád dokola to řeším a přemílám, až z toho nespím a nejím, dokud to všechno není hotové. Z čehož jsem samozřejmě fyzicky i psychicky naprosto vyšťavená a zralá na měsíc v lázních. No, moje blbost.
V poslední finální fázi nákupu kuchyňské linky v IKEA jsem na tom byla už opravdu bledě. Neschopna soustředění, nevyspalá, nervózní a fyzicky utahaná z malování a kutání a stěhování a hladová, protože nebylo kde vařit, vypravila jsem se na poslední dotazovací a očumovací kolo v obchodním domě. Otázky jsem si pečlivě sepsala na papír. V obchoďáku byla hromada lidí a nejvíc samozřejmě v oddělení kuchyní. Tam jsem zjistila, že papír s dotazy jsem někde cestou ztratila (v takovém duševním stavu se mi to stává naprosto běžně), nicméně když jsem si pro sebe ulovila slečnu konzultantku, většinu těch dotazů jsem jí byla schopná položit zpaměti, ba si i zapamatovat odpovědi. Hrdě jsem odcházela s pocitem, že ještě nejsem takový magor, který si musí všechno psát, ale za rohem jsem si vzpomněla na ještě jednu otázku, dost důležitou, která se týkala přesného rozmístění nožiček od jednotlivých spodních skříněk (potřebovali jsme to vědět kvůli vedení odpadu). A teď se konečně dostávám k tomu zábavnému. Vrátila jsem se, již v temnější náladě, zpět do kuchyní, opět vystála frontu na (jinou) konzultantku, ale když jsem před ní předstoupila, nebyla jsem schopna najednou ze sebe vypravit ani slovo. Přetažený mozek prostě vypověděl službu. Stála jsem tam jak trubka snad dvacet vteřin, kolem se začali hloučnit další nervózní zákazníci, slečna se trpělivě ptala, co potřebuji a já na ní jen zírala a mlčela. Teď už na mně civělo celé oddělení, veškeré hovory ustaly a všichni čekali, co bude. Uplynulo dalších dvacet vteřin, já se mezitím opotila, zbledla, rozklepala a trochu se mi zamotala hlava. Pak jsem v sobě ale našla poslední zbytky psychické síly a na tu nebohou slečnu jsem s nelidským úsilím doslova zařvala : NOHY! Načež zase trošku zbledla ona a zeptala se : VAŠE NOHY?? Málem jsem začala omdlívat, podlamovala se mi kolena. Okolí se rozdělilo na dva tábory, jedni se potutelně a škodolibě usmívali, druzí remcali ať nezdržuju a vypadnu, když jsem cvok. Uplynulo dalších několik příšerných sekund, kdy jsem posledními cca třemi mozkovými buňkami zpracovávala informace a sdělila slečně: MOJE NOHY NECHTE! Pak jsem zírala už jen asi pět (nekonečných) vteřin, než se myšlení zase rozběhlo, temno odplulo, já se nadechla, vydechla a konečně položila souvislý a smysluplný dotaz. Slečna trochu bázlivě, ale odborně odpověděla, já poděkovala, odcházela jsem středem přihlížejícího davu, načež jsem k dovršení celé estrády zakopla o vlastní nohu a natáhla se jak široká tak dlouhá. K vlastní cti musím říct, že jsem se rozbrečela až na parkovišti v autě. Teď už se tomu směju, ale tehdy jsem byla fakt ráda, že na mě nezavolali bohnickou výjezdovku.

Před pár dny jsem zažila největší trapas svého života. Při hodině matiky, na kterou jsem se moc těšila, protože máme nového sympatického matikáře, jsme se hned na začátku tak smáli, že jsem si zničehonic 2x pořádně ucvrkla do kalhotek. Okamžitě se mě na světlých kalhotách udělal docela velký tmavý flek v rozkroku. Vyjekla jsem překvapeníma zděšením a dala si ruce mezi nohy. Celá třída se v ten okamžik soustředila na mou nešťastnou maličkost a učitel, který tušil moji nehodu, se zeptal jestli nepotřebuju na záchod. Jsem ale STRAŠNĚ stydlivá, a tak jsem jen pípla že ne a dělala jako by se nic nestalo. Jenže tím muj trapas teprve začal. Hodina byla teprve na začátku a to mokro v mých kalhotách podpořilo šílené nutkáni na malou. Potřebovala jsem čurat hrozně moc, svíjela jsem se, kroutila jsem se jako paragraf, ale styděla jsem se vstát a jít na záchod, protože by každý hned viděl, že už jsem to neudržela. Řekla jsem si, že to nusím vydržet za každou cenu do přestávky. Když už jsem si myslela, že to zvládnu, tak jsem najednou s hrůzou pocítila proud tepla, který se rozlévá po mém klínu, stehnech a po nohách stéká na zem. Počůrala jsem se jako malá holka. Byla jsem zoufalá a začala tiše plakat. Ale to nejhorší bylo stále předemnou. Učitel se už příhodě ze začátku hodiny nevěnoval. Ale když proházel okolo mé lavice šlápl do louže, kterou jsem "udělala", uklouzla na ní a spadl na zem. Hned mu bylo jasné, kde se tam ta louže vzala. Vstal a začal hudrovat jak je možné, že se počurávám v 17ti letech. To už jsem řvala na celé kolo a vyběhla ze třídy. No a aby byl trapas dokonán, tak jsem na chodbě doslova narazila na mého kluka z vedlejší třídy, protože mezitím už zvonilo na přestávku. Zachoval se ale jako opravdová kavalír a se vším mi pomohl. Stejně ale ne tento trapas NIKDY nezapomenu. Ani nevím, kde jsem vzala odvahu, tento průšvih veřejně popsat na netu. Snad to pomůže dalším stydlíkům, jako jsem já.

Měla jsem kdysi velmi náruživého přítele, chtěl to každý den, pořád a všude. No a jednou mě takhle "odchytl" v kuchyni, zrovna naši nebyli doma. Musím přiznat, že moje zvukové efekty jsou dost výrazné: no a kdž jsme byli v nejlepším, tak se naši vrátili. Nevím, jak dlouho stáli v předsíni a snažili se dělat co největší kravál,aby nám to došlo, ale radši bych se potom viděla úplně v ...

Já zažila trapas na jedné diskotéce,naštěstí ne můj.V dobré polovině zábavy,kdy už kluci mají vybranou tu, se kterou se v příští sérce budou vlnit na ploužáky a holky o přestávce hromadně uhánějí upravit na WC,aby jejich imič byla bezchybná se najednou napříč prázdným sálem(všichni seděli a čekali na konec pauzy)pustila slečna,která se z WC odebírala ke svému stolu.V té chvíly bych ani za nic nechtěla být v její kůži,dotyčná si totiž při oblékání kalhotek přichytila zadní cíp své rozevláté sukně a poskytla tak neopakovatelný pohled všem přítomným mladíkům na její větší zadek v naprosto neerotickém prádle.

Dělala jsem zkoušku z latiny a dobře jsem věděla,že udělat musím,protože pomyšlení,že ty nervy budu prožívat znovu,mne přivádělo do stavu šílenství.Když už jsem to měla skoro za sebou,tak se zkoušející ještě ptala na nějaká slovíčka.Docela to šlo,než vyřkla slovo KONEČNÍK,v hlavě mi zahučelo a vypadlo ze mne ŘIŤ,ta dobrá duše mě nezabila a vlídně mne vyzvala abych to zkusila ještě jednou.A vtom mi to došlo a povídám:No jasně,latina přeci nemá háčky,tak to bude RIT.Dneska už vím,že konečník je anus,ale na tu ostudu nikdy nezapomenu.Jo a udělala jsem.Díky paní profesorko.

:o)))))))))

Raz na jednej oslave mi rozpravala kamoška,že pri milovaní nechtiac vypustila "prieskumníka" a na tom by nebolo nič zvláštne, keby jej to priate? neokorenil vetou: "bože Lenka, veď mi to až gule ovialo" Nešla som sa udržať smiechu,tak to píšem aj sem...

Moje kamarádka šla poprvé na vyšetření ke gynekologovi. o pár otázkách jí lékař požádal, aby se svlékla a lehla si na křelo. Jak jí lékař řekl, tak učinila. když se na ni lékař otočil, tak jí řekl

Tenhle trapas asi neni nic zvlastniho, ale pri vysetrenich jsem vetsinou na pokraji erekce. Minule se mne ale postavil uplne (pred lekarkou). Mozna si reknete, ze to pro ni urcite nebylo poprve, kdy jeji mlady pacient dostal erekci, ale ja se desne stydel a nevedel jsem co delat.

Tenhle trapas asi neni nic zvlastniho, ale pri vysetrenich jsem vetsinou na pokraji erekce. Minule se mne ale postavil uplne (pred lekarkou). Mozna si reknete, ze to pro ni urcite nebylo poprve, kdy jeji mlady pacient dostal erekci, ale ja se desne stydel a nevedel jsem co delat.

Jednoho letniho dne, si vykracuju se svym byvalym po ulici. Mam minisukni. Jdem uz mozna dobrych 15 minut, na velmi frekventovanem miste v Londyne, kdyz za mnou troubi auto, otocim se a slysim, ze mi vlastne kouka skoro celej zadek, protoze jak jsem si tu sukni oblikala, tak se mi jaksi zastrcila pod kalhotky a tak jsem si to pekne slapala s pulkama venku....tak to bylo dost dobry.

No a pokud se nebudete zlobit, tak napíšu ještě jednu věc, už to nebude na téma alkohol a ti druzí, slibuju:o)Stalo se mi to s bývalým partnerem. Jednoho krásného dne přišel s tím, že si mě chce tam dole sám oholit. V té době jsem si svůj porost moc ještě neupravovala a on narážel na to, jak se mu to líbí. A tak jsem tedy nakonec svolila a jednoho večera tak učinil. Chloupky nakonec zabalil do ručníku, který hodil vedle postele. Druhý den dopoledne vtrhla do pokoje jeho maminka, a posbírala všechno, co jí přišlo pod ruku a naházela všechno do pračky - pochopitelně i s tím ručníkem...teda ona napřed narazila na jeho obsah a pak přišla za mnou, co to jako je a jestli jsem jejího syna neholila a strašně se divila, kde by tak tmavé vousy vzal...dodneška nevím, jestli pochopila o co jde a nebo jí to došlo a snažila se to zakecat, ale trapas to byl pěknej, zrudla jsem jak pivoňka. No ale s přítelem jsme se tomu pak celkem zasmáli:o)Sice bych si ještě na něco vzpomněla, ale měla bych nechat zase prostor jiným pisatelům (pevně věřím, že sem zase někdo přidá svou troškou do mlýna!) :o)

Jednou mě taky kamarád (ale to bylo ještě během střední školy) vezl z jedné akce domů. Dovlekl mě až do pokojíčku, kde mě chtěl pouze zcela z neškodných důvodů svléknout - prostě nechtěl abych měla průšvih a snažil se mi vnutit pyžamo. Jenže jsem se moc bránila a tak mě nakonec musel nechat spát i s batohem na zádech... Naštěstí už těhle excesů moc nemám, naposledy se mi taková věc stala před rokem, kdy jsem se stejným kamarádem a jeho známými byla v hospodě. Domů jsem se dopravila v pohodě, ale ráno jsem musela vstávat na turnusový cvičení z mikrobiologie... venku bylo slušný náledí a já se na táhla a pro změnu jsem si zlomila ruku...laborantce se mě naštěstí zželelo a poslala mě asi po dvouch hodinách utrpení k doktoru...

A když už jsem u těch alkoholových trapasů. Tohle se mi stalo asi půl roku po mém slavném zavedení do rodiny mého přítele. Oslavoval se Silvestr a přítelův kamarád koupil dvě lahvinky zlaté teckuily...no...s vínem a šampaňským dohromady to dopadlo tak nějak všelijak. Nechci tady vypadat jako absolutní notora, ale jednou za čas se mi stane taková veselá historka s alkoholem... prostě jsem to zas přehnala a začala jsem huhlat, že nechci spát u babičky ve městě ale chci jet za maminkou (za přítelovou maminkou, bydlí v okrajové části města). No a tak tentokrát jsem se vezla taxíkem, chůze jsem schopná opravdu nebyla. Doma mě přítel dotáhl nahoru do pokoje a já zas začala na novo, říkala jsem prý doslova: mě se chce špatně, mě se chce špatně...a tak chudák běžel pro kýbl, pak mi držel vlasy a u toho zvracení mi asistoval. Já si pak umínila, že se musím opláchnout a tak jsem se zadkem sešoupala dolů ze schodů do koupelny. Můj drahý mě radši následoval aby mě měl pod kontrolou. Došla jsem si ještě na záchod a už jsem chtěla odejít, když mě vracel - prý mi čouhal papír od zadku... asi jsem si ho nějakým nedopatřenímzarazila mezi půlky no :o)) Tahle historka se vypráví ještě dneska (jsou to teprv dva roky) a já jsem tomu svému zlatu dodneška vděčná, že se o mě tak láskyplně postaral...:o)

Tak já taky napíšu jeden ze svých trapasů.Chodila jsem se svým stále ještě současným přítelem už dost dlouho na to, abych se jela představit jeho rodině. Vzhledem k tomu, že jsme spolu v Praze, kde studujeme a on je ze Slezka, tak jsme samozřejmě nejeli jen tak na krátkou návštěvu, ale hned na celý týden. Seznámení samo o sobě proběhlo celkem v pohodě. Asi třetí den jsme odjeli na kolech do 30km vzdálené vesničky, kde se konal obecní den - měli jsme tam kamarády u kterých jsme taky měli přespat:) Jeden z nich v té době chodil s mojí nej kamarádkou, tak věděl, že jsme docela na gymplu pařili. Nechala jsem se od něj vyhecovat, že budeme pít stejným tempem, ovšem jenom pivo...no a právě to se mi stalo osudným, na pivo jsem doté doby nebyla moc zvyklá, takže jsem se spila do němoty. Měla jsem poraněný kotník (což se mi stalo asi 14 dní před touhle akcí) a co čert tomu nechtěl! tou zraněnou nohou jsem šlápla někde do výmolu (chápejte, ta akce se konala pod širým nebem) a totálně jsem si jí dodělala. Přítel neváhal a volal sanitku, která nás odvezla do jednoho městečka tak nějak na půl cesty zpět směrem k jeho domovu. Udělali mi rentgen (málem jsem jim na tom stole usnula) a pak mě předali panu doktoru, jistě k jeho velké radosti - strašně jsem se klátila. Snažil se být trpělivý a ustavičně mě prosil ať tu nohu sakra držím rovně, jinak, že mi tu sádru neudělá... No a jak to všechno dopadlo? Ještě v noci mě sanitkou dovezli až před přítelův rodinný domek, kde nás ve 3 ráno uvítala jeho ustaraná maminka (prý tušila, že se něco semele, he!) jistě měla radost, že mě zase vidí - opilou a se sádrou na noze:o) a to nemluvím o tom, že jsem jim strašlivě zapatlala peřiny sádrou a druhý den se řešilo, jak se dovezou kola a naše věci zpátky, kydž jsme vlastně přijeli tou sanitkou...No ale musím poznamenat, že se o mě vskutku starali pěkně, oj moraváci, to jsou dobří lidé:o))

Kárám tě za zpochybnění příspěvku a ukládám ti 10 Otčenášů, 1 motlitbu k Nevěřícímu Tomášovi za odpuštění a 4 půllitry Brněnského samoseru na EX.

Mno, jako erotická pohádka na téma "Spanking" to nebylo špatné. A teď tu o Červené Karkulce :-)

Jako každá holka v pubertě jsem vyzkoušela i kouření cigaret. Občas mi mamča cigarety v kapse našla a bylo zle. Ale říci jsem si nedala. Až jednou jsem si pozvala kamaráda k nám domů. Bylo mi šestnáct, studovala jsem již střední školu. Dělala jsem frajerku a před kamarádem jsem si zapálila cigaretu. Kamarád nekouřil a já dělala frajerku a říkala, že o tom mamča ví a že mi to dovoluje. Co čert nechtěl, Přišla máma z práce dřív a my, díky nahlas puštěné muzice, jsme ji přicházet neslyšeli. Najednou se onjevila u mne v pokoji, viděla mne se zapálenou cigaretou a hrozně se zlobila. Okamžitě mi nakázala cigaretu vyhodit a někam rozzlobeně odešla. Já myslela, že jde na nákup a že mám tedy dost času. Cigaretu jsem nevyhodila a dál před tím klukem dělala frajerku a říkala, že mamča se zlobila jen tak, před ním a že to nemyslela vážně. Asi za pět minut přišla mamča znovu, nakoukla do pokoje a opět mne viděla se zapálenou cigaretou. Rozzlobeně vešla a já uviděla v její ruce čerstvě utržený lískový proutek. Než jsem se stačila vzpamatovat, přiskočila ke mně, vytrhla mi z ruky cigaretu, uhasila ji, popadla mne za ruku, a dotáhla mne k nejbližší židli. Tam se posadila, mne si přehnula přes koleno, před tím klukem mi vyhrnula sukni, pak mi stáhnula i kalhotky a před tím klukem jsem od ní dostala pětadvacet na holou - a pořádných. Pištěla jsem na celý barák, prosila, ale bylo to marné. Pak jsem si, stále před tím klukem, musela jít kleknout do kouta, abych prý měla čas přemýšlet, jak je kouření škodlivé a jak se nemají porušovat máminy zákazy. S mým kamarádem si ještě chvíli povídala a než odešel, tak snad věděl od mamči o všech mých průšvizích a zlobení, co jsem snad kdy od malička provedla. Děsně jsem se styděla. Dostat výprask na holou v šestnácti a ještě k tomu před klukem, to pro mne byla děsná ostuda. Ale cigaretu jsem od té doby do ruky nevzala a nelituji toho. Kuřačka se ze mne nestala. Ale na tu ostudu, spojenou s výpraskem na holou před kamarádem, se pamatujivelmi dobře ještě dnes. Hanka.

Jako každá holka v pubertě jsem vyzkoušela i kouření cigaret. Občas mi mamča cigarety v kapse našla a bzlo zle. Ale říci jsem si nedala. Až jednou jsem si pozvala kamaráda k nám domů. Bylo mi šestnách, studovala jsem již střední školu. Dělala jsem frajerku a před kamarádem jsem si zapálila cigaretu. Kamarád nekouřil a já dělala frajerku a říkala, že o tom mamča ví a že mi to dovoluje. Co čert nechtěl, Přišla máma z práce dřív a my, díky nahlas puštěné muzice, jsme ji přicházet neslyšeli. Najednou se onjevila u mne v pokoji, viděla mne se zapálenou cigaretou a hrozně se zlobila. Okamžitě mi nakázala cigaretu vyhodit a někam rozzlobeně odešla. Já myslela, že jde na nákup a že mám tedy dost času. Cigaretu jsem nevyhodila a dál před tím klukem dělala frajerku a říkala, že mamča se zlobila jen tak, před ním a že to nemyslela vážně. Asi za pět minut přišla mamča znovu, nakoukla do pokoje a opět mne viděla se zapálenou cigaretou. Rozzlobeně vešla a já uviděla v její ruce čerstvě utržený lískový proutek. Než jsem se stačila vzpamatovat, přiskočila ke mně, vytrhla mi z ruky cigaretu, uhasila ji, popadla mne za ruku, a dotáhla mne k nejbližší židli. Tam se posadila, mne si přehnula přes koleno, před tím klukem mi vyhrnula sukni, pak mi stáhnula i kalhotky a před tím klukem jsem od ní dostala pětadvacet na holou - a pořádných. Pištěla jsem na celý barák, prosila, ale bylo to marné. Pak jsem si, stále před tím klukem, musela jít kleknout do kouta, abych prý měla čas přemýšlet, jak je kouření škodlivé a jak se nemají porušovat máminy zákazy. S mým kamarádem si ještě chvíli povídala a než odešel, tak snad věděl od mamči o všech mých průšvizích a zlobení, co jsem snad kdy od malička provedla. Děsně jsem se styděla. Dostat výprask na holou v patnácti a ještě k tomu před klukem, to pro mne byla děsná ostuda. Ale cigaretu jsem od té doby do ruky nevzala a nelituji toho. Kuřačka se ze mne nestala. Ale na tu ostudu, spojenou s výpraskem na holou před kamarádem, se pamatujivelmi dobře ještě dnes. Hanka.

Nina: Seš trapná/ý slovenský úchyl, který se snaží psát česky.