ŽIju sama a jsem spokojená

Mám přítele, vše je fajn, ale chtěla bych život prožít svobodně, žít spíš sama, nemít děti, spíš si užívat, dostudovat, najít dobrou práci a vše tak nějak dělat pro sebe, moc doufám, že se mi to splní!

Holky, zrovna jsem stala na balkone a koukala na mesto pode mnou. Rikala jsem si, jak je skvele organizovat si zivot sama, nebyt na nikom zavisla, tedy spis kdyz neni nikdo zavisly na vas! Nevim, jestli to jeste budu nekdy chtit zmenit.

Ahoj,já žiji se dvěma syny,jsem vdova,manžel zemřel před 3 roky.Kluci jsou už dospělí,mají svůj program,tak jsem si našla přítele.Vídáme se o víkendech,jsme si vzácnější a je to fajn.V týdnu jsem převážně sama a vyhovuje mi to.Manžel byl nemocný a udělal dluhy.Vše jsem musela zaplatit a dnes si užívám ráda i samoty.

Jak už tady několik lidí správně napsalo, každý je jiný. Někomu vyhovuje žít s někým, jinému sám, špatné je tvrdit, že je divný ten, kdo žije jinak než většina.

Já mám sice šestiletý dítě, tak až tak úplně sama nežiju, ale představa, že bych měla žít s chlapem mě vůbec neláká. A ne, že bych to nezkusila, 4 roky jsem byla vdaná. Teď mám přítele, ale vídáme se vždy jednou za čtrnáct dní, protože on pracuje mimo republiku a já do našeho vztahu nechci zatahovat dítě ( nechci aby si na někoho zvyknul a pak kdyby to nevyšlo, aby mu opět někdo zmizel ze života jako jeho otec). Vždy když je syn u otce spolu strávíme víkend a přestože mám přítele moc ráda, nedovedu si představit, že bysme spolu žili. Už jsem si zvykla na svůj klid a pohodlí. Blízká rodina má sice výhrady k tomu, že tak mladá žiju sama, ale mně to maximálně vyhovuje.

ahoj, tak ja ziji take sama, mela jsem znamosti, ale musim rici, ze se mi to libi jak to je, ten klid, ta pohoda, kdyz prijdu domu delam si co chci a nemusim se za nicim honit, kluka bych mohla mit, ale mam pocit, ze nechci moji svobodu jen tak obetovat. muj byt si ponecham i kdybych nekoho mela, jako moznost uniku do oazy klidu !!! :-))

proc nezit sam ,kdyz to nekomu vyhovuje?a nechapu,v cem je potiz kdyz zenska zije sama.a nebo chlap,zila jsem dlouho sama,bylo mi dobre a i ted s partnerem je dobre.myslim ze jsou to zastaraly predsudky,kdyz zensky je vic jak 30 let a zije sama a okoli se na ni diva ,divne,proc?kazdyho vec.

Žiju sám ale je těžké říct jestli mi to vyhovuje nebo ne. Před časem jsem měl kamarádku, přátelili jsme dva roky, vídali jsme se tak jednou za dva týdny, chodili jsme do přírody, do kina, na plesy, na diskotéky, do bazénu, jezdili jsme na výlety a mně to maximálně vyhovovalo. Ale pak si našla přítele a protože mu nechtěla ubližovat tak vše skončilo i přesto že jsme byli jen kamarádi. Je pravda že se cítím trochu sám ale hlavní je že nevím co je nuda, pořád mám co dělat, mám okolo sebe fajn lidi (v práci, sousedé). Určitě bych se nebránil tomu žít se ženou pokud si budeme rozumnět ale nešťastný ze samoty taky nejsem. Uvidí se co čas přinese.

mě vyhovuje, že bydlím sama. Nedokážu si představit, že příjdu dom a někdo by tady byl. Mám totiž ráda svůj klid. Vyhovují mi návštěvy. Jednou já k němu podruhé on ke mě.

Věřím, že je malé procento lidí, kteří opravdu dokáží prožít celý život sami a vyhovuje jim to. Nemyslím si, že každý nutně potřebuje a vyhledává život ve dvou,
i když se to třeba většině lidí špatně chápe.

Naopak si myslim, ze cim jsem starsi, tim rychleji se s bolesti vyrovnavam, tedy neni tak hluboka. Ziju sama, i v predchozim vztahu jsem byvala casto sama doma, vyhovuje mi to. Moje verze vztahu je: nekde je nekdo, kdo me ma rad a jsme spolu, kdyz mame cas a chut. Ovsem je otazkou, co az prijde stari, nemoci, nevim... Pak treba budu litovat.

Vím, že takové zklamaní muset bolet, ale kvůli jednoho chlapa, který mi ublížil, přeci nebudu pořád sama a truchlit a držet v sobě bolest. Je to tak, čím je člověk starší, tím to hůř snáší, když zažije nějakou ránu ve vztazích. Mladší se z toho rychleji dostanou.
Ale u nás bohužel panuje nepsaný předsudek (věřím timu, že ho vytvořily ženy), že když je někomu třicet a více a je sám a bez dětí, tak se začíná cítit divně. Biologické hodiny jsou také takový menší nesmyslík. Právě, že čím víc se tím budete zabývat, že jste sami , stane se to časem big problém.No hlavně budte v klidu a žijte si , jak to uznáte za vhodné at už sami nebo s partnerem

Pekna diskuse:-) Je pravda,ze clovek zijici sam, nemusi byt zaroven osamoceny. Jsem clovek, ktery potrebuje byt obcas na chvili sam, ale na druhe strane, potrebuji s nekym sdilet to, co prozivam, takze zivot bez partnera si nedovedu predstavit. Jak se tu pise o klidu, ktery ceka na cloveka v jeho bytecku, kde zije sam, tak ja mam uplne stejne pocity, kdyz se vracim domu a ceka tam na me pritel.neni nic vice uklidnujiciho, nez kdyz si vecer po praci padnem do naruce a ani nic nerikame.
Myslim si, ze zit cely zivot bez partnera neni pro nikoho. Mame sva obdobi, kdy potrebujeme byt sami, ale je preci take doba, kdy potrebujeme neci oporu a souzneni. Je to podle me o tom, najit si takoveho partnera, ktery ten nas klid nenarusi a naopak nam ponechava nas prostor.

Já jsem sama už dva roky..Po velkém zklamání..Mám věk na dítě atd..ale prostě jsem vnitřně tak vyčerpaná ze vztahů,že nechci násilně někoho hledat..A zatím jsem nikoho nepotkala,který by to změnil..U mě je problém-biologické hodiny,táhne mi na 35let..Jsem soběstačná,mám vyřešenou otázku bydlení atd a pokud někdy budu mít potřebu najít partnera,bude to z pocitu citového..Problém je v tom,že chlapi raději volí mladší holky a já v mých letech a situaci,nechci ustupovat z požadavků,které mám na případného partnera..Protože pokud by tomu tak nebylo-raději budu v klidu sama dál...

proč ne, kdyz clovek je sam muze prijit na hodne veci.No a asi jeste neprisel ten pan X, ktereho bys pustila do sveho bytecku.

Jo kazdy jsme jini a kazdy je sam strujcem sveho stesti.Ja jsem kdysi zklamala duveru sveho partnera,se kterym stale jsem a moc ho miluji a od te doby ziji jenom v neustalem podezrivani a neduvere z jeho strany.Jsem z toho tak vycerpana,ze si rikam jestli se ta duvera nekdy vrati zpatky a jestli to ma vubec cenu.

Každý jsme jiný. Já jsem zase až moc závislá na svém příteli, je celý můj život... a to také není dobré.

Myslím si, že po rozvodu je to o něčem jiném, zejména, pokud to třeba nebyla Tvá volba a nemáš na výběr a musíš bydlet sám. Je to i o zvyku. Navíc si myslím, že pokud někdo je rád sám, tak si na to nemusí hrát, jak jsi to tu definoval. A byt člověka, který žije sám nutně nemusí být studený a prázdný. Chtělo by to více tolerance! Prostě říci, ok, je to její volba a život, každému vyhovuje něco jiného a nepodsouvat, že je to chyba. Holt stále platí, že kdo vybočuje z davu je špatnej, že je daná norma a jedině to je správné a normální.

po rozvodu bydlím půl roku sám .A můžu ti říct jen jediné.Tak zbytečnej a nepotřebnej jsem si nikdy nepřipadal.Žít jen pro sebe a kochat se svým bytečkem,hrát si na to , že jsi spokojena - je nanic.Já vím teď je to dokonce moderní , že ženy žijou sami a maximálně mají partnera na dálku.Emancipovanost je někdy opravdu na škodu.Obdivuji ženy , které jsou emancipované v plném vztahu .Bohužel takový život umožnujeme vám ženám mi muži .Vzdáváme se majetků , bytů kvůli dětem a sami hledáme svůj nový domov.Někdo tady psal , že samotných mužů žije víc než žen .Ano je to preavda , ale to jen potvrzuje to co jsem napsal.Žít se nemá pro sebe , ale pro někoho.Mít někoho kdo se mnou vychová děti , prožije hezké i méně hezké a nakonec zestárne.Ale to je jen můj názor.Jinak ti přeju aby jsi se v tom studeném a prázdem bytu někdy neztratila sama sobě.Croxx

Napsala jsem to asi 2-3x, a většinou to byla odpověď na otázky pro Ty, kteří nečetli mé starší příspěvky a ptali se, proč mi to vyhovuje... Super, že jsi našel tu pravou. Pěkný večer všem!