Agorafobie

Moniko,Kláro Cipralex je to samé skoro co Seropram
Moniko za mnou terapeuntka chodí domů............odkud jsi,,,,,,,,,,,,,,,nenech to hlavně dojít ,tak daleko,že nevylezeš ,znám to,lehce tam hupneš ,ale nahoru to je tempo šneka.A co děláš,chodíš do práce?

To je hrůza kolik lidí má tyto problémy. A když se k tomu ještě přidají další problémy. Moniko, mi Serlift také nepomohl, dokonce mi z něj bylo dost blbě, se Serpramem zkušenosti nemám, teď mám Cipralex, až jsem se divila, že se docela dobře snáší, co se týče přežívání už se v tom plácám skoro 30 let, ale nejhorší je to zhruba 22 let, s pauzami, kdy to docela šlo, ale vždy s nějakou berličkou v podobě prášku v kapse.

Díky Hani, myslím, že už mi stejně nic jiného nezbývá než AD zkusit. Já mám agoru víc jak 12 let a už jsem si jednu dobu myslela, že mám TÉMĚŘ vyhráno, ale pak došel stres v práci, úmrtí blízkého přítele, nemocné dítě, neshody s partnerem a já sama mám gynekologické problémy a k tomu ještě problém s krční páteří, takže během roku a půl jsem do toho docela kvalitně zabředla nazpět, ale bohužel je to ještě horší než kdy předtím, takže teď jsem vděčná za jakoukoliv radu, protože takhle svůj život akorát PŘEŽÍVÁM, místo toho, abych ho žila a pěkně si ho užila! A terapii bych klidně podstoupila, ale v mém okolí žádný dobrý psycholog není a mám malého syna a navíc momentálně hooooodně těžkou agoru, takže vyhledávání nějakých odborníků dál od domova je pro mě nyní absolutně nemožné, ale kdybych věděla, že najdu nějakého, co mi pomůže, tak za ním půjdu třeba na kraj světa!

Moniko já beru Seropram v kapkách,plus Ansilan,a bojuju,holka a je to hrůza,zkus to EFT,nenech to takhle zajít jen být doma,denně o kousek dál ,fakt,vím o čem píšu,mám to skoro 27 let ,ale s pauzama ,kdy mi nebylo vůbec nic.AD zkus,ten Seropram v kapkách se dá a já jsem strašně citlivá na léky.Drž se,,,,,,,,,,,,,,,,
Lexaurin to asi nevyřeší,a co terapie?

Ahoj všichni, bohužel i já patřím DO KLUBU už skoro 12 let,ale momentálně mi agora spojená s panickou poruchou dělá takové problémy, že nemůžu v podstatě vylézt z domu. Řeším tuto situaci už téměř půl roku Lexaurinem, ale zdá se, že to bez AD asi nepůjde. Vloni jsem brala Serlift a Trittico, ale ani jedno mi nesedlo a teď pročítám veškeré diskuze a články k tomuto problému, abych se dopátrala nějakého přípravku, který by mi mohl pomoci, ale pokud možno bez mimořádných vedlejších účinků, abych se z toho už nezbláznila úplně!!! Chtěla jsem se vás zeptat, jestli máte někdo pozitivní zkušenosti se Seropramem v kapkách anebo s čímkoli jiným, co agoru pomáhá dostat z hlavy. Moc děkuji za jakoukoliv odpověď a přeju pěkný den Monika

Hanko, určitě nejsou AD všemocná, ale aspoň nějaká naděje i když zrovna dnes musím říct jako blesk z čistého nebe po dlouhé době typická panika, myslela jsem, že se rozpadnu na biliony kousíčků, že se zblázním, že uteču skučet jak poraněné zvíře tam, kde mně nikdo neuvidí, neuslyší. A to všechno bohužel v práci, kde jsme měli poněkud větší frmol (mez. konference) a já z čista jasna ve své kanceláři u svého počítače takový podraz, bála jsem se, že začnu blbnout ještě víc a začnu hyperventilovat, z toho se zkroutím to tetanických křečí... no prostě rozum to zase vůbec nebral... Tak jsem to zachránila jedním Oxazepamem, naštěstí do 10 minut zabral. Ale zase to ponížení... já už nechci! Já naštěstí MHD nemusím používat, ale i běžné trasy jsou za trest. Abych pravdu řekla už roky jsem se neoctla v mém téměř rodném městě na jeho opačném konci. Jo a jak tam myslím někdo zmiňoval, že v cizím prostředí se jakoby nemusí stydět a je mu to dost jedno, tak souhlas, ale opět pouze s doprovodem.

:-)samozřejmě vzteky...hrubky na agoru svádět nemůžu:-)

Hani, jasně, že věřím, že bude líp. Ono už je líp...Já jsem se s agorou už smířila. Teď už nehledám způsob jak se jí zbavit, ale jak s ní kvalitně žít. A taky jsem jí začala ignorovat...ona nezmizí,mám stavy, ale zjistila jsem, že mají určité časové omezení,takže neutíkám, ale čekám, až se klíště nacucá a zmizí:-)Ať si agora pukne vsteky:-)

Zdeňku, v našem městě mi ublíženo nebylo.Jen se k mé agoře pojí takový pocit typu "co si o mě řeknou ostatní když...". Samozřejmě si řeknu...ať mi ostatní vlezou na záda...ale ten pocit tam prostě je. Proto je mi lépe v cizím městě, kde i kdyby to semnou např.seklo, tak mě nikdo nezná...tudíš je mi dobře, což je paradox, jelikož jsem v cizím prostředí. Ale mysl agoráka, to je záhada....:-)Ale naopak v poli jsem sama a i kdyby to pole bylo na konci světa, tak se v něm pořád budu cítit špatně...z mého "ujetého" pohledu na věc mi v poli nikdo nemůže poskytnout pomoc (ale já žádnou pomoc nepotřebuji- nic mi totiž není fyzicky). Je to jeden velký rébus ta moje hlava...Zdeňku, klidně se ptejte na co chcete, já Vám ráda odpovím. Jen kdyby jste ten oříšek rozlouskl:-)

Klásku, zase nechápu! Fakt byste se v cizím prostředí cítila líp než tam, kde to znáte? To je divné. Bylo Vám ve Vašem městě ublíženo, nebo proč tomu tak je? Pokud neodpovíte tak se nebudu vůbec divit, neb i mně samotnému se nelíbí způsob, jak se tu vyptávám. Předem se tedy omlouvám a svou omluvu bych si dovolil podpořit tím, že jsem i já musel baštit velké dávky antidepresiv, bojujíc s fobií (ne agorou), což můj (i tak od narození malý mentál) nijak nezvětšilo.
Hezké den přeju!
Zdenek

Kláro,ale mně psychiatr řekl AD nejsou všemocná,někomu zaberou hodně,někomu méně,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,tak si vyber

Klárko já funguju normálně,jen to MHD,atd.to prostě nejde,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,vím

Hanko, já byla většinou také na anxyolitikách, ono mi to vždycky pomohlo, ale teď jsem si řekla dost, musíš začít s AD, takhle to nikam nevede, tak uvidím. Před tím jsem měla Serlift, ale ten mi nějak neseděl, to už bude asi dva roky zpět. No jo, to děvčátko určitě potřebuje normálně fungující mámu. Je to těžké. Já se taky pohybuji částečně v uměleckých kruzích, kromě jiných hodně spolupracuji i s výtvarníky, fotografy. To máš opravdu náročnou práci, ale krásnou. Snad Ti ten Seropram zabere.

Kláro,já bru Seropram,ale strašně let jsem brala jen jiné léky než AD,anxyolitika,já jsem středoškolská uč.a restaurátorka,dělám v atelieru a učím žáky v atelieru.Je mi 52,ale mám ještě 13letou dcerku a tak bych strašně moc chtěla fungovat normálně..............................

Hanko, asi ten stres, větší pracovní nápor, možná má vliv i počasí. Já užívám Cipralex a sem tam Oxazepam, ale ten se snažím brát co nejméně. Říkáš, že přechod Ti také dvakrát nepřidal, já nevím, mám to už taky za sebou. Chodíš ještě do práce? Já ano. Ještě by mě zajímalo jestli ve svém okolí znáš někoho stějně "postiženého". Já ne. Aspoň o tom nevím. Víš co mi dělá také blbě?. Zasednout do křesla kadeřnice nebo u zubaře. Tam mám pocit, že není úniku a už to na mně jde, je to k zešílení!!!!!

Klásku a věříš tomu,že bude zase líp?Hanka

Zdeňku, správně...kdyby v tom poli byl někdo se mnou....někdo, kdo ví o mých problémech,tak není problém tam strávit spoustu času. Kdybych tam byla sama...bylo by mi lépe s mobilem...ale i tak bych zažívala peklo. Ale lépe je mi například v cizím městě nebo v cizím prostředí....kde mě nikdo nezná

Děkuju všem moc za odpovědi. Bohužel jsem na tom pořád podobně, jako např. Ondra (v den 1. 5. 2008 15:45:05). Nemůžu si pomoct, ale mám stále větší dojem, že doktoři pod agorafobii těch fobií šoupnuli víc.

Pochopil jsem správně např. Kláska v tom, že když s ním bude uprostřed polí někdo, komu věří že se na něho může spolehnout (poskytnou či zařídit pomoc), tak i v tom otevřeném prostoru je schopen pobývat bez větších potíží?

Je zajímavé, že Pajka (9. 5. 2008 22:41:50) klidně může trajdat po lese, ale cítí se být ohrožena na cestě k němu. Také v lese zůstává bez možnosti dovolat se pomoci, ale té to nevadí. Zdá se mi, že např. Klásek a Pajka mají odlišné vnitřní nevítanosti. Těch rozporů myslím by se tu dalo najít víc, ale dnes nemám čas se tu rozepisovat, neb chvátám k lékařce, aby ona mohla nahlédnout do mé hlavy.:-)

Přeji všem hezký den!
Zdenek

Kláro nevím,u mě je to třeba po nějakém umrtí apod.velkém stresu,to zvládnu a pak se to vrátí ,bestie jedna zákeřná,já mám někdy takový vztek,sjezdila jsem Evropu a ted,škoda slov.............u mě se to zhoršilo s přechodem,2 umrtí ,krádež s bytem a šupky,co ty bereš za léky?Hanka

Hanko, to období, kdy mi skoro nic nebylo jsem měla také a vícekrát. A panika, která to začala, mě začala přepadat nejen na ulici, ale i doma nebo v práci. Několikrát se mnou jel kolega k lékaři, ten mi něco píchl, vůbec nic mi k tomu neřekl, já se trochu uklidnila, i když ta situace vypada- la jako infarkt (klasika). Ale to bylo asi před těmi 20 lety. Moje rodina v době, kdy jsem byla hodně akutní a vystrašená mi pomohla, nákupy dělal manžel, chodil mi naproti do práce, jinak jsem nikam nechodila, nemohla jsem. Sice asi nechápal jak mi je , ale pomohl. Teď už dlouhou dobu vlastně vím co mi je, trochu se to snažím i zlehčit, vím, jakým lékem si mám pomoci. S manželem jsme už rozvedeni, syn ty nejhorší momenty ani nezaznamenal. Teď už je dospělý, já o tom nemluvím, když je nejhůř, skučím sama. Svěřím se občas sestře a matce, ale jak mohou pochopit? Ty léky se musí užívat dlouhodobě, jinak to asi nejde. Jak je možné, že se to tak vrací?