Dá se odpustit nevěra?

"stále smsky a utajené emaily" - jak to vis Karmen? To se mu v tech utajenejch emailech hrabes a slidis za nim? To bych taky hledala utociste jinde. Jestli si ho takhle malo vazis, jak chces, aby si on vazil tebe?

Tak to tady pročítám a těch nevěr přibývá jak hub po dešti.Je fakt, že hrozný je když Vám chlap vykládá, jak nevěru ukončil a stále smsky a utajené emaily, holt si z nás asi dělaj srandu. Ale. když pak přestanete vařit a starat se o všechno tak je z něj najednou chudinka a troska, jen do ní kopnout.

Ahoj Petro,je mi hrozně líto co tě potkalo. Je to o to horší, že tě nezradil jen manžel ale také vlastní sestra. A to ještě ke všemu v době, kdy jste čekali miminko, kdy by tě měl podpořit a dát najevo lásku a starost .... Víš, já jsem člověk, který nerad jedná v afektu, snažím se nejdříve trošku schladnout a pak teprve dělat rozhodnutí. O to je celá situace horší, že každá máma myslí především na děti, ale na druhou stranu si říkám a co já? To se opravdu musím nechat takhle ponižovat a urážet. Existuje určitá mez a víc opravdu snášet nehodlám. I když se na to snažím nemyslet, abych se nezcvokla, je hrozně těžké žít bez důvěry v partnera, pochybovat, nevěřit.... Pokud budeš mít zájem, písni mi na mejlíka: novanikita1"seznam.cz

Sestr už nechci nikdy vidět.Fakt nevím,co dělat dál.Pokud od manžela odejdu,bude mi o to hůř.

Tak to je opravdu ubožák, nic jiného nejde říct, ještě když jsi byla v nemocnici, a ještě se sestrou...Hnus! A sestra je asi taky pěkný charakter!

Ahoj Niki1,jsem v dost podobné situaci jako ty.Před dvěma týdny jsem přišla manželovi na nevěru,která byla v průběhu prosince-února.Taky jsme se rozhodli dát vztahu druhou šanci,ale chvilkama si říkám,že už to dál nepůjde.Máme dvě malé děti,stavíme dům,měli jsme přitom nádherný vztah,bez hádek,většinu času trávíme spolu.Avšak,když jsem byla v nemocnici na rizikovce,manžel mě podváděl,což mě mrzí o to víc a ještě k tomu s mou sestrou.Našla jsem u ní maily,když si psali,včetně těch,kdy to manžel s ní ukončil.Teď opravdu nevím,jak dál.Věřila jsem manželovi na 100procent a on mě takhle zradil.Nevěřím tomu,že by mi tohle udělal,kdyby mě naplno miloval,jak mi tvrdí.

Nehraje roli jestli odpustit, nebo ne ... Tím se nic nezmění ... Horší je, že nevěra vše změní, už to nikdy nelze vrátit zpět ... Nikdy to nebude jako předtím ...

Ahoj, vždy jsem razila teorii, že nevěra je věc, kterou bych nikdy nedokázala odpustit.
Teď jsem v situaci, kdy jsem přesvědčená o jednorázové nevěře mého partnera a už to není tak jednoduché. Z jedné strany jsou tady děti, které svého otce zbožňují a on je, ale na druhou stranu jak mám žít s člověkem kterému už prostě nevěřím? Vše jsme si vyříkali, shodli jsme se na tom, že stojí za to tomu dát další šanci, ale červík prostě stále hlodá a já se nedokážu tvářit, že se nic nestalo. Zvlášť když je tady spousta dalších faktorů - vymazané sms, utajené e-mailové schránky .....

karmen: Vždyť by se to taky mohlo stát jenom jednou. Pokud by k tomu došlo opakovaně, byť by se k tomu sám přiznal, poslala bych ho do háje.

karmen,chapu Te a dobre delas.Jen se o nej zase moc nestarej,on si to nezaslouzi.Nechala bych ho doma napospas svemu osudu,neuvarila bych mu atp.Bohuzel,z bytu nekoho hned tak nevyhodis,ale treba sam najde jinou "pecovatelku"
Victorie,jednorazovou neveru lze asi odpustit,ale priznani k ni a placani jak ho to mrzi,tak to bych nesnesla zase ja.Priznani je hazeni spatneho svedomi na druheho a ten pak v tom nevinne lita.

Tohle jsem zažila, pokaždé, když se provalila nevěra z jeho strany, tak se vždy dušoval,že ho to hrozně mrzí, že už nikdy, prosil na kolena a už je to bohužel potřetí, nemá kam jít, nedokáže beze mě žít, došla mi trpělivost a udělám mu ze života peklo.

Nevěru bych asi dokázala odpustit jen tehdy, kdyby to byla jednorázová záležitost a partner by s mi k ní sám přiznal s tím, že ho to moc mrzí a už by to nikdy neudělal. Nesnesla bych pocit, kdyby ze mě někdo dělal blbce.

Leni to není, tak jednoduché, nemůžeš ho vyhodit na ulici, vím nemusela bych brát ohledy, ale po tolika společných letech mám asi blbou povahu, ale on mě totiž citově vydírá, spolikal i prášky a odvezla ho sanitka je to zbabělec, kašlu na něj budu si žít, tak jak budu chtít já, nechávám to osudu. pa

Karmen, tak to Tě obdivuji, to bych nesnesla, sbalila bych mu kufry a na minutu by letěl.

Nevěra se odpusti dá, ale zapomenout nelze.Pokud žijete v manželství s chronickým nevěrníkem, tak nejlepší je oplatit stejnou mincí.Takto jsem to řešila já, první nevěra mi vyrazila dech byla jsem na práškách, zhubla 8 kg za měsíc. Druhá nevěra mě už tolik nevykolejila, pouze jsem chtěla,aby odešel byla svobodná, neodešel.Pak jsem to udělala já, byla jsem nad věcí nechtěla jsem pálit mosty, ukončila jsem to. V zápětí jsem se dozvěděla další nevěru z manželovi strany, to už neprožívám tak silně, nehroutím se, hrozně bych si přála být sama, ale on odejít nechce. Jsme spolu 27 let, tak proč by odcházel asi mu doma nic nechybí, ne.Takový chlap je do života nepoužitelný.

Karmen, je mi 32, 6 let vdana. Urcite mi napises, ze se mi to snadno rika - ale proc neodejdes ty? Kdyz nejses spokojena - a uz takhle dlouho - tak se spakuj a odejdi. Porad se s pravnikem, jak na rozvod, deleni majetku a ostatni, co mate spolecne, ale netrap se v manzelstvi, ktere ti nic neprinasi. Chce to poradnou davku odvahy, ale jestli jsi sama v manzelstvi, tak vic sama uz byt nemuzes. Moje matka taky nemuze otci odpustit, ze od ni po 25 letech odesel - ackoli to byla ona, kdo si behem pul roku nasla noveho partnera a ted ma uz pres 10 let spokojene manzelstvi.
Demonstrativni sebevrazda je jenom vydirani - dokud bude vedet, ze to funguje, tak to bude delat. Taky mu nevycitej, ze jsi vydelavala vic, starala se o rodinu atd. - to byla tvoje volba a temi vycitkami ublizujes akorat sama sobe. Boli to, kdyz si uvedomis, kolik jsi investovala a jak malo investoval on - tak si to porad neopakuj. Ja jsem taky mela vztah, do ktereho jsem (z meho pohledu) hrozne moc investovala - a on potom odesel kvuli sve byvale lasce ze stredni skoly, ktera se mu nastehovala do bytu v dobe, kdy ja jsem byla na skole v zahranici.
Bud silna a preju to vsechno nejlepsi!

Také jsem zažila z manželovi strany nevěru, ale bohužel i on z té mé. Jen ty důvody, které každého z nás k tomu vedly byly rozdílné. Manžel se zkrátka nechal svést a šlo jen a jen čistě o sex. Z mé strany to nebylo tak jednoduché. Zkrátka mi v manželství něco chybělo a do cesty se mi postavil prima chlap a stalo se to co se stalo. Byl z toho téměř dvouletý vztah. Vše jsme s manželem ustáli a oba se poučili ze svých chyb a hlavně si uvědomili, proč k tomu došlo a jsme stále spolu. A musím říct, že šťastnější než kdykoliv předtím. Takže říkám, že se nevěra odpustit dá. S tím zapomněním je to sice horší, ale i to chce čas.

Souhlas s Petrou

Jsem docela potěšená, když vidím, že tady hodně lidí nevěru odsuzuje a byla by pro ně důvodem k rozchodu. Všeobecně se mi totiž zdá, že dnešní společnost je k nevěře strašně benevolentní a zahýbá každý s každým. A můj názor: pokud by se jednalo o nevěru např. po patnáctiletém manželství, kde všechno funguje a ten dotyčný to prostě jen neustál, ale mrzí ho to a chce všechno napravit - tam bych s rozchodem určitě počkala. (vztah to ale určitě už navždycky naruší, už to nikdy nebude takové, jako předtím a s tím je potřeba se smířit). Ale pokud by mě podvedl přítel, se kterým "jen" chodím, tak to ať jde do hajzlu, tam bych neváhala.

monco, ja jsem docela zarlivy a zasadovy clovek, i kdyz to tak podle predchozich prispevku mozna nevypada a taky jsem si vzdycky rikala, ze bych neveru nikdy neodpustila, protoze ve vztahu je pro me duvera to nejdulezitejsi, ale zkusenost, kterou jsem mela me trochu usadila. Uz to nevidim tak cerne nebo bile, ale chapu te stejne...