Agorafobie

Lenčo a já jezdila po světě,učila,chodila do divadel,vymetla každou premieru,kdeže lonské sněhy jsou,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,kruciš

Já vím,Hani,není to jednoduché a podaří se to málo komu,je to ošklivá nemoc a ještě horší stavy,já třeba nezkoušela vlak,kino,divadlo,tak nevím,jestli by to bylo dobré,ale to kino,divadlo bych asi zvládla,do toho vlaku,respektive do rychlíku nebo pendolina bych asi nevlezla.Jinak po přechodu jsem také a je to zatím fajn.Jsem po přechodu od 33 let.Je pravdou,že první roky po přechodu byly těžké.

Alenko,Lenčo ,,,,,,,,,,,,,,teoreticky to vím,leč prakticky je to horší,ale snažím se,ale něco fakt neovlivním,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, u mě se to vrátilo s přechodem

Ahojky všichni,Alena potvrzuje i mé mínění,že je to psychika a člověk to musí dokázat sám a vystavovat se těm situacím,kde k tomu docházelo,i já se tak toho zbavila,ale to už jsem psala.

Budeš se asi divit ,donutil me denne jezdit.Ze zacatku jsem jela jen jednu cestu zpatky me vezl manzel.Pak jsem to zkousela sama,ale jako byl to des.A pak jsem zjistila ze opravdu se zlepsuju ze dne na den. A vis co byla podminka?Musela jsem jezdit bez mobilu -ja jsem byla totiz zvykla jakmile se neco delo volat okamzite manzela anebo rodice.Vis co nebylo to jednoduche ,ale opravdu to jde klidne ti dam na neho kontakt.Ted jsem si jeste vzpomnela musela jsem si delat zapisky a podle toho jsme to nakonec vystopovali,kdy je to nejhorsi a kde.No a do tech situaci jsem musela porad az to povolilo.

Aleno,a můžu se zeptat jak ti ten psycholog pomáhal,já MHD nedám,,,,,,,,,,,,,,,,,,

Od porodu meho prvniho ditete se u me rozvinula silna agorafobie.Je to uz 9let tehdy jsem dostala zooloft ale nikdo presne nerekl o co jde.Nejak jsem se z toho vylizala a ted mam rok a pul stare miminko a uz v prubehu tehotenstvi se to zacinalo znovu vracet.Leky jsem nesmela yadne bojovala jsem sti kazdy den.K me smule se mimi narodilo s tezkou srdecni vadou.To uz byl posledni hrebik.Mleko jsem nemela tak jsem byla nucena jit na leky abych se o male mohla starat.Pak mne dala jedna pani doktorka tip na psychologa ktery se tim zabyva.Nebudu psat o tom ze tam musel se mnou jezdit manzel ale asi za 2 mesice jsem jela sama autobusem a sama.Strasne mne pomohl navic jsem se s nemoci seznamila vim o co jde. Dnes jsem bez leku nekdy mam pocit slabosti ale ja uz se nebojim!!! Je to vsechno o pevne vuli.Drzim vam vsem pesti.

Lenčo a tak to mění situaci,vy to máte ještě složitější a nemocné dítě,to před tebou smekám,je alespon nějaká šance ,třeba ve světě,s tím něco dělat,já jsem tenkrát měla se synem letět do světa,protože tu nebyl potřebný přístroj na operace,pak ho naštěstí naše zem zakoupila.No tak ti držím palce v tom boji,který je jak říkám já ,nekonečný.

Klásek: Nemáš taky ICQ?Mohli bysme si o tom psat a mozna si vzajemne psychicky pomahat:)Nebo pres mail..mail sem psala o par prispevku nahoru, kdybys chtela:)

Hani,je to asi dnešním životem a v rodině u nás to má souvislost s hypomagnesemií a tetánií.Právě proto to máme asi všichni.Moje dcera má těžkou metabolickou vadu leucinosu-jediná v republice a k tomu spoustu dalšího,co s touto nemocí souvisí.

Ahoj, je mi 21 a také mám agorafobii od 17 let. je to boj. Jednou lépe, pak se to zase vrátí. Beru sertralin. Asi bys chtěla slyšet nějaké příznaky:začalo to ve vlaku, dusila jsem se a předýchávala, musela jsem vystoupit. Pak jako když utne...bylo mi hned lépe.Od té doby se to stává v divadle, ve škole, v obchodě, v dopr.prostředcích...zkrátím to...skoro všude, kde jsem sama nebo na místech odkud se nedá tak rychle uniknout...buší mi srdce, točí se mi hlava, mám pocit, že umřu...pořád dýchám, zívám...vadí mi každý hlučný zvuk...no prostě cítím, jak jsem napjatá...vždycky to ze mě spadne, když zavřu dveře bytu. Předpokládám, že jsi na střední. Já myslela, že tu školu nedodělam...ale pozor: ten strach a napětí asi stymuluje mozek...měla jsem úzkost při maturitě i při zkouškách na VŠ a kupodivu mi to myslí víc, než v klidu...to neumím vysvětlit...ale alespoň nějaké pozitivum.Ale žít s agorou je dost na těžký...drž se.

Jarda:napiš na mail: glamorousss"centrum.cz, pošlu ti číslo ICQ tam:)

Emko: Nemáš ICQ, nebo tak něco?? Tam si o tom můžem dobře promluvit..

Lenčo jsem z hodně doktorské rodiny a s tou dědičností agorafobie je to tak,že samotná agorafobie dědičná není,pouze mohou být v genech uzkostné složky,citlivost apod.a ty se mohou projevit jakkoliv a nemusí.Specielně jsem se na toto ptala,protože mám 3 děti.Z toho nejstarší syn prodělal 12 operací a skončil na onkologii.A ted je to zdravý chlap.U nás v rodině široko daleko nikdo neměl podobné potíže.Bohužel jen na mně se osud fakt vyřádil.Tvoje příspěvky jsem četla všechny.Nemáš to lehké,ale kdo z nás má ,vid?A co je tvé dceři?Mě šokuje kolik to postihuje mladých lidí,ale myslím,že i tato doba nahrává psychickým problémům.A také je mi jasné ,že uplně to vyléčit nelze.Já se dala ted do metody EFT a znáš to tonoucí se stébla chytá.ahojka Hanka

Hani,mám to také 16 let,ale začalo to mnohem dřív,když jsem byla těhotná se synem,po autonehodě také,ale to jsem nevěděla,co to je.Rozjelo se to až po narození těžce nemocné dcery.Je mi 45 let a vím,o čem mluvíš,vzhledem k tomu,že dcera prožila půl života v Praze na klinice a já s ní,nemusím ti psát,kolikrát musela sanitka odbočit z trasy do okolních nemocnic po trase,aby mi napíchali injekce,abych mohla pokračovat dál.Musela jsem se ale vzchopit a dělat přesně to,co už jsem v minulosti psala.Musela jsem se z toho sama svou vlastní vůlí,kvůli životu dcery dostat a aby žila dál,musela jsem,rozumíš.Takže mě mysl pomohla.Ano,každý je jiný a nemá třeba ani motivaci,ale já zjistila,že je to skutečně ve mě a pomoci si musím hlavně sama,vyšlo to.A ty léky mi pomohly,zase je nevnucuji,jen radím.A dělím se o vlastní zkušenosti.A víš co,ať si lékaři říkají,co chtějí,že se to nedědí,zase to nemohou vyloučit.Jak jsem psala už před tím,můj děda,mamka,sestra,má dcera,syn a na pondělí Velikonoční moje těžce nemocná dcera a musela jsem jí dávat masáž srdce a umělé dýchání,protože měla zástavu.Když přijela rychlá,byla už ve stabilizační poloze a věz,že mi řekli,že jsem ji zachránila život.Sama jsem z toho venku,ale děti,ty jsou na začátku a musí se to naučit ovládat také.Ale zatím sami nemají tu vůli a občas to na ně přijde.Bohužel.

Jarda: Ahoj, je mi taky 17 a trpím agorou spojenou s panickou poruchou, která se mi rozjela po záchvatu tachykardie, který sem prodělala před 6 měsíci. Taky sem si myslela, že jsem snad jediná v tomhle věku, ale koukám, že asi ne, což je hodně smutný, že sme tak mladý:(Mám problémy jet autobusem, vlakem, nesnesu kino a podobně.Beru antidepresiva.Občas tím busem jet prostě musím, ale celou cestu jsem v nepříjemném napětí, tluče mi rychleji srdce, no hrozný. Můžeš mi popsat co přesně trápí tebe?

Lenčo mám agorafobii již mnoho let,ale každému zabírá zcela jiný lék,a to co píše Daniela a co zvládá s agorafobii jen koketuje,ale je dobře to chytit hned z kraje a věř ,že samotná mysl,na to tedy opravdu nestačí,,,,,,,,,,,,mám to od autonehody ,poprvé v 25 letech a je mi 52,měla jsem roky ,kdy to bylo perfektní a roky ,kdy se to opět rozjelo,MHD nedám,metro vůbec,takže to je vše o jedinci

Ahoj Danielo,vidím,že jsito vzala za ten správný konec,jsi šikovná a schválně podstupuj situace,kde se ti nedařilo,ovšem alkohol raději vyluč,mám s tím velmi špatné zkušenosti.A jak píše Jarda,.....nejlepší lék,je mysl!Tak to má u mě zato výbornou a určitě to zvládne.S jistotou bych raději řešila psychiatra,protože ten předepíše správný lék,ale věř,že Remood,je na to pravý.Psychologem jsi sama sobě ty,protože jsi plně pochopila podstatu.

Ahoj michaelo, nechci tě nějak děsit, ale na tohle už trpim rok.. Nejhorší je, že mi je teprv 17 let.. Je to asi vyjímečné v takovém věku.. No ale je dobré že to léčíš, bez léčení je možné, že by to trvalo třeba až do samotného konce života.. Za ten rok mam opravdu (bohužel) hodně zkušeností..Mám to spojené zároveň s panickou poruchou, je to skoro v podstatě ale to samé. Stejně si ale myslím, že nejlepší lék je mysl..

Jo ta cesta vlakem trvala 4h 30min.